LEONARDO

OSTRAVA

Copyright © 1997 by Andrzej Sapkowski

Translation © 1998 by Stanislav Komárek

Cover art and Illustrations © 1998 by Jana Komárkova

For Czech Edition © 1998 by Leonardo

ISBN 808595124X

"Mohu ti dát vse, po čem zatoužís," pravila věstkyně. "Bohatství,
korunu a žezlo, slávu, dlouhý a sťastný život. Vyber si."

"Nechci bohatství ani slávu, korunu ani žezlo," odvětila zaklínačka.
"Chci mít koně, který bude černý a rychlý jako noční vichr. A chci
mít meč, který bude ostrý a jasný jako měsíční paprsek. Chci
uhánět temnou noci na svém černém koni, chci mocnosti Zla porážet
svým jasným mečem. Po tom toužím."

"Daruji ti koně, jenž bude černějsí než noc a rychlejsí než
vichr," slíbila věstkyně. "Daruji ti meč, jenž bude ostřejsí a
jasnějsí než paprsek luny. Leč nežádás málo, zaklínačko, budes
tedy muset draze zaplatit."

"Čím? Vždyť nic nemám."

"Svou krví."

Flourens Delannoy:

Bajky a pohádky

KAPITOLA PRVNÍ

Je vseobecně známo, že Vesmír, stejně jako život, se otáčí v
kruhu. Na obvodu tohoto kruhu se v párech přesně naproti sobě
nachází osm magických bodů, jenž se musí vystřídat během celého
obratu, to jest ročního cyklu. Nazývají se: Imbaelk čili Klíčeni a
Lammas čili Zrání, Belleteyn čili Rozkvět a Saovine čili Uvadání.
Na obvodu kruhu jsou taktéž zaznačeny dva slunovraty čili solstice -
zimní Midinváerne a letní Mida te - a dvě rovnodennosti čili
ekvinokce - jarní Birke a podzimní Velen. Tato data rozdělují kruh na
osm částí, a přesně tak se v elfském kalendáři dělí rok.

Když lidé přistáli v ústí Jarugy a deltě Pontaru, přivezli si
svůj vlastní, lunární kalendář, dělící rok na dvanáct měsíců
- cyklus celoroční práce rolníka. Třebaže vsak lidé rozdělovali
rok odlisným způsobem, převzali elfský kruh a jeho osm bodů. Imbaelk,
Lammas, Belleteyn a Saovine, jakož i oba slunovraty a obě rovnodennosti
se též mezi lidmi staly důležitými svátky. Mezi ostatními dny
vynikaly stejně, jako osamělé stromy vynikají uprostřed luk.

Tato data se totiž odlisovala magií.

Nebylo a není žádným tajemstvím, že se během těchto osmi dní a
nocí ohromně zesiluje čarodějná aura, takže nikoho neudivují
záhadné fenomény a nevysvětlitelné úkazy, které pravidelně
doprovázejí tato data. Vsichni jim již přivykli a nepřikládají jim
přehnanou důležitost.

Toho roku tomu bylo jinak.

Toho roku lidé jako obvykle oslavili podzimní rovnodennost slavnostní
večeří, při niž se na stole muselo objevit co nejvíce plodů
letosní sklizně, byť z každého druhu jenom po trose. Tak přikazoval
obyčej. Lidé povečeřeli, poděkovali bohyni Melitelé za úrodu a
poté se uložili k odpočinku. A tehdy začala hrůza.

Těsně před půlnocí přisla straslivá bouře, zadula vichřice, při
níž bylo v praskání lámaných větví, skřípění střesních
trámů a bouchání okenic slyset strasidelný pláč, nářek a lament.
Po nebi se hnaly mraky fantastických tvarů, mezi nimiž se nejčastěji
opakovaly siluety cválajících koní a jednorožců. Vítr ustal asi po
hodině. Nenastalo vsak ticho, neboť noc znenadání ožila hlasy a
tlukotem křídel stovek lelků kozodojů, těch tajuplných ptáků,
kteří se podle lidových pověr slétají k domům umírajících, aby u
nich zazpívali svou truchlivou píseň. Té noci byl jejich chór tak
velký a zvučný, jako kdyby měl skonat celý svět. Zatímco lelkové
zpívali, nebe pokryla mračna a zaclonila poslední zbytky měsíčního
světla. Tehdy zakvílela neúprosná beann'shie, zvěstovatelka něčí
náhle či násilné smrti, a oblohou přicválal Divoký hon, zástup
přízraků na kostrách koní, třepotající cáry plásťů a
potrhanými praporci. Jako každoročně posbíral Divoký hon své
žnivo, ovsem celá desetiletí nebylo tak hrozné: jen v samotném
Novigradu zmizelo beze stopy na dvacet lidí.

Když se Hon přehnal a mračna se rozptýlila, lidským očím se opět
ukázala luna, jako obvykle v čase rovnodennosti ubývající. Této noci
vsak měla barvu krve.

Jen mizivě málo lidí si tyto jevy dokázalo spojit s fakty.
Hvězdopravci, druidové a čarodějové měli své teorie - vesměs
narychlo slátané a zcela mylné. Prostý lid měl pro tyto úkazy
rozličná vysvětlení - ta se lisila dle zvlástností regionálních
démonologií.

Například na souostroví Skellige viděli někteří pověrčiví
obyvatelé v událostech této noci předzvěst Tedd Deireádh, konce
světa, předcházeného bitvou Ragnarög, konečným střetnutím Světla
a Temnoty. Přívaly vod vržené na Ostrovy straslivou bouří
považovali pověrčivci za vlny vzduté přídí Naglfaru z Morhöggu,
korábu postaveného z nehtů mrtvých a vezoucího armádu duchů a
démonů Chaosu. Rozumnějsí nebo lépe zpravení lidé vsak spojovali
běsnění živlů s osobou zlopověstné čarodějnice Yennefer - a s
její úděsnou smrtí. Dalsí, nejlépe informovaní, spatřili v
rozbouřeném oceánu znamení, že umírá někdo, v jehož žilách
proudí krev vladařů Cintry a Skellige.

Po celém světě byla tato podzimní noc časem nočních můr, zjevení
a strasidel, časem náhlých, po dechu lapajících probuzení ve
zmuchlaných, potem zmáčených přikrývkách. Nevyhnula se ani
nejvznesenějsím, ani pomazaným hlavám. V Nilfgaardu zlatých věží