Dost často míjeli svadrony nilfgaardské kavalerie, osamělé jezdce,
vozy osadníků i karavany kupců.

Před nimi se tyčily hory Amell. A strmá věž Gorgony - Ďáblovy hory,
jejíž vrchol se ztrácel v mracích.

"Kdy jim to povís?" zeptal se upír a ukázal očima na trojici, která
jela před nimi.

"Na noclehu."

*

Marigold byl první, kdo se ujal slova, jakmile Geralt domluvil.

"Oprav mne, pokud se mýlím," prohlásil. "Tahle holčina, kterou jsi tak
ochotně a bezstarostně přijal do nasí družiny, je delikventka. Abys
ji zachránil před trestem, bezpochyby zaslouženým, přistoupil jsi na
kolaboraci s Nilfgaarďany. Nechal ses najmout. Nás vsechny jsi nechal
najmout na spinavou práci. Máme pomoci císařskému prefektovi chytit
anebo usmrtit nějakého místního lapku. Zkrátka, Geralt z Rivie se
stal nilfgaardským žoldákem, lovcem lidí, námezdním zabijákem. A my
čím? Tvými pochopy?"

"Más neuvěřitelný talent k přehánění a zjednodusování,
Marigolde," podotkl Cahir. "Copak jsi nepochopil, oč mu jde? Nebo jen
tlachás, aby řeč nestála?"

"Mlč, Nilfgaarďane. Geralte?"

"Začněme od vysvětlení," hodil Geralt do ohnistě klacek, kterým až
dosud přehraboval popel, "že k tomu, co se chystám provést,
nepotřebuji žádné pochopy ani zbrojnose. Vyřídím to sám."

"Kuráž ti nechybí, strejdo," ozvala se Angoulême. "Ale Slavík má v
hanze čtyřiadvacet ostřílenejch raubířů. Neleknou se ani
zaklínače. I kdyby byla pravda, co se povídá o zaklínačích a jejich
práci s mečem, nikdo se nemůže postavit sám proti dvěma tuctům.
Zachránils mi život, tak ti to oplatím. Varováním a pomocí."

"Co je to, u vsech ďasů, ta hanza?"

"Aen hanse," vysvětloval Cahir, "znamená v nasem jazyku ozbrojená
družina, ale taková, kterou spojují společné zájmy."

"Banda?"

"Něco takového. Jak slysím, slovo se dostalo do místní hantýrky."

"Hanza je hanza," pokrčila rameny Angoulême. "Po nasem drancparta anebo
hassa. Ale vraťme se k věci. Myslela jsem to vážně. Jeden nemá sanci
proti celý hanze. Když navíc nezná ani Slavíka, ani nikoho v
Belhavenu a okolí, ani svý nepřátele, ani případný spojence. Když
nezná ani cesty, kterýma se může do města nepozorovaně dostat.
Myslím, že zaklínač si sám neporadí. Nevím, jaký máte obyčeje,
ale já ho samotnýho nenechám. On mě, jak řekl strejda Marigold,
ochotně a bezstarostně přijal do vasí družiny, i když jsem
delikventka. Jestě furt mně vlasy smrděj kriminálem, nebylo kdy si je
umejt. Zaklínač mě z toho lochu dostal a já jsem mu za to vděčná.
Proto ho nenechám ve stychu. Zavedu ho do Belhavenu ke Slavíkovi a tomu
půlelfovi a zůstanu při něm."

"Já také," řekl ihned Cahir.

"I já," řeklaMilwa.

Marigold přitiskl k hrudi tubus se svými rukopisy, který v posledních
dnech téměř neodkládal. Sklonil hlavu. Bylo vidět, jak zápasí se
svými myslenkami. A jak s nimi prohrává.

"Nemedituj, básníku," promluvil k němu vlídně Regis. "Nemás se zač
stydět. Ke krvavému boji na meče a nože se hodís jestě méně než
já. Nenaučili jsme se zabíjet železem. Kromě toho... Kromě toho
jsem..."

Otočil lesknoucí se oči k zaklínači a Milwě.

"Jsem zbabělec," prohlásil s odzbrojující upřímností. "Nebudu-li
muset, nechci už nikdy prožít něco podobného jako tehdy na prámu a
na mostě. Nikdy. Proto vás žádám, ať se mnou při vasí válečné
výpravě nepočítáte."

"Z toho prámu a mostu," připomněla tise Milwa, "jsi mne vynesl na
zádech, když jsem se slabostí neudržela na nohou. Kdyby tam se mnou
byl zbabělec, nechal by mne tam a utekl. Avsak žádný zbabělec tam
nebyl, byls tam ty, Regisi."

"To bylo dobrý, tetka," pochválila ji Angoulême. "Akorát se
domejslím, o co kráčelo, ale řeklas to dobře."

"Nejsem žádná tvoje tetka!" zavrčela Milwa. "Dej si bacha! Jestě
jednou mě tak nazves a uvidís!"

"Co uvidím?"

"Klid!" vystěkl zaklínač. "Přestaň, Angoulême! Vám vsem, jak
vidím, bude třeba připomenout kázeň. Skončilo putování naslepo a
hádání, co spatříme za nejbližsí zatáčkou. Přisel čas činů,
čas sekání hlav. Ti z nás, kteří to až dosud nepochopili, ať
laskavě přijmou na vědomí, že konečně máme před sebou
konkrétního protivníka. Půlelf, který chce nasi smrt, je bezpochyby
agent nám nepřátelských sil. Díky Angoulême jsme varováni. Předem
varován, lépe vyzbrojen, jak hlásá přísloví. Musím toho půlelfa
dostat a vymáčknout z něho, čí rozkazy plní. Chápes to konečně,
Marigolde?"

"Zdá se," odtusil nevzruseně trubadúr, "že chápu více a lépe než
ty. Bez nějakého dostáváni a vymačkávání se domýslím, že ten
záhadný půlelf pracuje pro Dijkstru, kterému jsi na Thaneddu před
mýma očima zlomil nohu v kotníku. Po tom, co se stalo v ležení
marsála Vissegerda, nás Dijkstra určitě považuje za nilfgaardské
spióny. A nase dezerce z partyzánského vojska královny Meve připsala
dalsí položku do seznamu nasich zločinů."

"Chyba, Marigolde," upozornil tise Regis. "Za tím nestojí Dijkstra. Ani
Vissegerd. Ani Meve."

"Kdo tedy?"

"Taková úvaha by byla předčasná."

"Správně," řekl zaklínač. "Proto je třeba prozkoumat situaci na
místě. A závěry vyvodit dodatečně."

"Přesto si pořád myslím," nevzdával se Marigold, "že vás plán je
neuvážený a riskantní. Je dobře, že víme o léčce, že jsme na ni
byli upozorněni. Díky tomu ji můžeme obloukem obejít. Ať na nás ten
půlelf čeká do omrzení, my budeme za horami..."

"Ne," přerusil ho zaklínač. "Konec diskusí, vážení, konec anarchie.
Přisel čas, aby nase... hanza měla konečně hejtmana."