"Pojď si pro ně, děvče."

"Nůž," spitla Ciri, když od něho brala misku.

"Co?"

"Nůž. Rychle."

"Klidně ti přidám," vyrazil krčmář nepřirozeně hlasitě, zasilhal
směrem k hodujícím mužům a dodal úzkostlivým septem. "Běž pryč,
prosím tě..."

"Nůž."

"Běž, jinak je zavolám... Nemůžu... Vypálí mi krčmu."

"Nůž."

"Ne. Je mi tě líto, dcerko, ale nemůžu. Nemůžu, pochop. Běž..."

"Tuhle krčmu," zopakovala rozechvělým hlasem Kayleighova slova,
"neopustí nikdo živý. Nůž. Rychle. A až to začne, utíkej pryč."

"Drž rovně tu misku, nemehlo!" křikl krčmář a postavil se tak, aby
dívku zakryl svým tělem. Byl bledý a zuby mu drkotaly. "Blíž k
plotně."

Ucítila na kůži studený dotek kovu, jak jí zastrčil vpředu za
kalhoty kuchyňský nůž. Přes střenku přehodil cíp její kosile.

"Paráda," syčel Kayleigh, když se vrátila. "Sedni si tak, abys mě
kryla. Polož si misku na kolena. Do levačky vezmi lžíci, do pravačky
nůž. A řež lano. Ne tam, huso. Pod loktem, na sloupu. Pozor, dívají
se."

Ciri vyschlo v hrdle. Sklonila obličej skoro, až do misky.

"Krm mě a sama taky jez," hypnotizovaly ji jeho zelené oči zpod
přivřených víček. "A řezej, řezej. Směle, malá. Když se to
podaří mně, podaří se i tobě..."

Má pravdu, přemítala Ciri, pižlajíc pouta. Nůž byl cítit železem
a cibulí, ostří bylo ujedené od častého brousení. Ano, má pravdu.
Co já vím, kam mne ti ničemové vezou? Co já vím, co po mně chce ten
nilfgaardský prefekt? Možná i na mne čeká v tom jejich Amarillo mistr
málodobrý a jeho nástroje: kolo, skřipec, klestě a rozpálené
železo... Nenechám se odvléci na porážku jako ovce. Raději to
risknu...

Do senku vletělo s třeskotem okno i s rámem, jak je vyrazil zvenčí
vržený spalek na stípání dříví. Vsechno přistálo na jídelním
stole. Hned za spalkem proletěla oknem světlovlasá, nakrátko
ostříhaná dívka v červené kamizole a nablýskaných vysokých
botách nad kolena. V pokleku na stole svihla mečem. Nejpomalejsí z
Nissirů, který se již nestačil odrazit dozadu, se zvrátil naznak i s
lavicí. Z rozťatého hrdla mu stříkala krev. Dívka pružným kotoulem
opustila stolní desku, aby udělala místo pro prázdným okenním
otvorem vskakujícího hocha v krátkém, vysívaném polokožísku.

"Potkanííí!!!" zaječel Vercta, skubaje mečem na povoleném opasku.

Tlusťoch s chocholem tasil zbraň, skočil k dívce klečící na podlaze
a sekl. Dívka, třebaže na kolenou, obratně odrazila jeho úder a
překulila se stranou - vzápětí chlapec, který skočil dovnitř za
ní, sekl Nissira obloukem do spánku. Tlusťoch se zhroutil na zem,
ochablý jako hromada hader.

Dveře místnosti rozrazil kopanec, dovnitř vpadli dalsí dva Potkani.
První byl vysoký a černovlasý, měl koženou blůzu pobitou cvočky a
čelenku z siroké sarlatové stuhy. Dvěma mávnutími mečem odrazil
dvojici Lapačů a střetl se s Verctou. Druhý Potkan, plavý a
ramenatý, rozpáral čepelí Remize, Skomlikova svagra. Ostatní lumpové
se dali na ústup, vrhli se ke kuchyňským dveřím. Avsak i s tím
Potkani počítali: ve dveřích se objevila černovlasá dívka v
hýřivě pestrobarevném osacení. Bleskovým pohybem proklála jednoho z
Lapačů, dalsího odrazila sirokým obloukem a vzápětí zabila
krčmáře, dříve než stačil vykřiknout, kdo je.

Bylo slyset křik a řinčení zbraní. Ciri se schovala za sloup.

"Mistle!" Kayleigh se vyprostil z naříznutých provazů a nyní skubal
za řemen, který mu stále poutal síji ke sloupu. "Giselhere! Reefe! Ke
mně!"

Potkani vsak byli zaměstnáni bojem, a tak Kayleighovo volání uslysel
jen Skomlik. Lapač se obrátil a rozpřáhl se, aby bezbranného Potkana
připíchl ke sloupu. Ciri zareagovala podvědomě, bleskově - stejně
jako při zápase s vivernou v Gors Velenu, stejně jako na Thaneddu -
její tělo vykonalo samovolně vsechny pohyby nacvičené na Kaer Morhen.
Vyskočila zpoza sloupu, otočila se v piruetě a bokem narazila do
Skomlika. Byla přílis drobná a lehká, aby mohla odstrčit takového
hromotluka, ale povedlo se jí překazit jeho záměr. A obrátit jeho
pozornost na sebe.

"Ty čubko!"

Skomlik ťal, meč zasvistěl vzduchem. Dívčino tělo opět samo
provedlo únik stranou a Lapač setrvačností málem upadl. Sprostě
zaklel, opět sekl a dal do svihu veskerou sílu. Ciri hbitě uskočila, s
jistotou doslápla na levou nohu a otočila se v protisměrné piruetě.
Ani následujícím seknutím ji Skomlik nedokázal zasáhnout.

V tu chvíli se mezi ně zhroutil Vercta a postříkal je oba krví.
Lapač couvl a překvapeně se rozhlédl. Vsichni jeho lidé byli mrtvi. A
Potkani se blížili ze vsech stran s napřaženými meči.

"Stůjte," řekl ten černovlasý v sarlatové čelence, zatímco
uvolňoval Kayleigha. "Zdá se, že tenhle má hroznou chuť zabít to
děvče. Není mi jasný proč. Nevím ani, proč se mu to doposud
nepovedlo. Ale když po tom tak touží, dejme mu sanci."

"V tom případe musíme dát sanci i jí, Giselhere," upozornil ho
ramenatý Potkan. "Ať je to vyrovnanej souboj. Podej jí nějaký
železo, Jiskro."

Ciri ucítila v dlani rukojeť meče. Zbytečně těžkého.

Skomlik zuřivě zasupěl, vrhl se na ni a zavířil čepelí. Byl
pomalý. Dívka uhýbala před jeho útoky rychlými úkroky a půlobraty,
rány se na ni jen sypaly, ona se vsak nijak nepokousela o aktivní obranu
ani o protiútok. Zbraň jí sloužila jen jako protiváha, ulehčující
jí úniky.

"Neuvěřitelné," zasmála se la nakrátko ostříhaná. "Vždyť je to
akrobatka!"

"Je vážně rychlá," přisvědčila ta pestrobarevná, která dala Ciri
meč. "Rychlá jako elfka. Hej, tlusťochu! Nechces to zkusit s někým z