Tuto knihu věnujeme s velkým poděkováním, úctou a obdivem Haroldu
Matsonovi.

Poděkování:

Za mnohé, co se objevuje v této knize, jsme hluboce vděční mnoha
lidem. Rádi bychom své díky za jejich přispění, ať už úmyslné
nebo neúmyslné, vyjádřili veřejně:

Pracovníkům firmy Friday Night, jejichž láska ke hrám přivedla
R.E.F. k mnoha krásným nápadům, jež použil v obou světech, a lidem,
kteří tyto hry psali, hlavně těm z Midkemia Press.

Kyungovi a Jonovi Conningovým, jejíchž srdečné pozvání J.W. do
jejich domova, Koreje, nesmírně přispělo k barvitosti této knihy.

Virginii Kiddové za to, že J. W. usnadnila, aby řekla ano, a za léta
moudrých rad a přátelství.

Nasim vydavatelům, Adrianu Zackeheimovi, který s námi stál na
začátku, a Jimu Moserovi, který s námi dorazil do cíle.

Richardovi C. Freesemu, jenž se o nás staral mnohem více, než bylo
jeho povinností.

Elaine Chubbové, díky níž jsme se cítili dobře.

Raymond E. Feist Janny Wurts

Frazer, Pennsylvania 1986

Kapitola první

PANÍ

Kněz udeřil do gongu.

Zvuk zaduněl klenutými kopulemi chrámu, ozdobenými jasně zbarvenými
řezbami - hluboký tón se odrážel sem a tam a přecházel ve zvonění
doznívající jen v paměti, v pouhou vzpomínku na zvuk.

Mara klečela a chladné dlaždice podlahy chrámu z ní vysávaly teplo.
Zachvěla se, i když ne úplně jen chladem, pak se kradmo podívala
nalevo, kde ve stejné pozici klečela dalsí novicka, která opakovala
Mariny pohyby, když si nasazovala na hlavu bílou kápi označující
učedníka Řádu Lasimy, bohyně Vnitřního světla. Mara, již
neohrabaná pokrývka hlavy ve tvaru stanu překážela, se už nemohla
dočkat, až ji bude moci sejmout a odložit. Pod kápí se stěží mohla
hnout a celá ta věc ji tížila jako kamenné závaží! Gong zazněl
znovu. Při vzpomínce na vsudypřítomnost bohyně si Mara uvědomila
nevhodnost svých myslenek a v duchu sebou trhla. Kdy jindy, ne-li právě
nyní, by se její pozornost neměla rozptylovat? Tise poprosila bohyni o
odpustění a omlouvala svou nepozornost únavou a vzrusením spojeným s
předtuchami. Mara se modlila k bohyni, aby ji vedla k duchovnímu míru,
který tak nutně potřebovala.

Gong zazněl znovu při třetím úderu z dvaadvaceti; dvacet pro bohy,
jedno pro Nebeskou záři a jedno pro nehodné dítě, jež čeká na to,
až se připojí ke službě Bohyni moudrosti Nebes. Mara, které bylo
nedávno sedmnáct, se připravovala k tomu, že se zřekne světských
záležitostí, stejné jako dívka po jejím boku, jež se - po dalsích
devatenáctí úderech gongu - stane její sestrou, ačkoli se poprvé
setkaly teprve před dvěma týdny.

Mara se nad svou budoucí sestrou zamyslela: Ura byla

nevrla dívka z bohaté rodiny, která nenáležela k žádnému klanu, z
provincie Las, zatímco Mara pocházela ze starého a slavného domu
Acoma. Uřino přijetí do chrámu bylo veřejnou demonstrací rodinné
zbožnosti nařízenou jejím strýcem, samorostlou hlavou domu, který se
snažil o vstup do jakéhokoli klanu, jenž by byl ochoten jeho rodinu
přijmout. Mara vstoupila do řádu svému otci téměř navzdory. Když
si dívky při prvním setkání vyprávěly své příběhy, tvářila se
Ura nejdřív nevěřícně a pak skoro rozhořčeně na to, že by dcera
mocného pána mohla hledat věčný úkryt ve zdech řádu. Mařiným
údělem mělo být postavení v rodu, silní spojenci, houf dobře
situovaných nápadníků a jistota sňatku se synem jiného mocného
domu. Naopak její vlastní oběť (tak tomu Ura říkala), měla
zaručit, že se dívkám dalsích generací v její rodině dostane toho,
čeho se Mara právě zříkala. Nikoli poprvé Mara přemýslela o tom,
jestli bude z Ury dobrá řádová sestra. A pak, také ne poprvé,
přemýslela Mara o tom, co vlastně přinásí řádu ona.

Gong zaduněl znovu hlubokým a znělým tónem. Mara na okamžik zavřela
oči a prosila o vedení a útěchu. Proč ji pořád musely
pronásledovat pochybnosti? Po dalsích osmnácti zazvoněních navždy
ztratí rodinu, přátele a vsechno, co znala. Celý její život zůstane
daleko za ní - od her malého děvčátka až po starosti urozené dívky
o úlohu jejího domu ve Hře rady, té nekonečné bitvě o nadvládu,
která řídila veskerý tsuranský život. Ura se stane její sestrou bez
ohledu na osud, jenž pro ně byl připraven předtím, protože v Řádu
Lasimy nikdo nehledí na osobní čest nebo jméno domu. Zůstává pouze
služba bohyni, spočívající v cudnosti a poslusnosti.

Gong zazvonil znovu, už popáté. Mara vzhlédla k oltáři na stupínku.
Sest knězi a kněžek klečelo před odhalenou sochou Lasimy stojící
mezi zakřivenými oblouky jako v rámu. Lomenými okny, umístěnými
vysoko v kopulích, prosvítalo předjitřní světlo, jemný přísvit,
který se jako prsty prodíral potemnělým chrámem. Dotek
vycházejícího slunce jako by bohyni obklopoval a zjemňoval plameny
obřadních svící rozestavených kolem oltáře. Jak přátelsky vypadá
Paní v ranním světle, pomyslela si Mara. Paní Moudrosti na ni
shlížela s poloúsměvem na svých jemně vytesaných rtech, jako by se
vsemu, co je v její péči, dostávalo lásky a ochrany a duchovního
míru. Mara se modlila za to, aby to byla pravda. Jediný z knězi, který
neklečel, znovu udeřil do gongu. Na kovu se odrazilo slunce, bohatý
záblesk zlata proti tmavé oponě zahalující vchod do vnitřního
chrámu. Pak, s tím, jak oslepující záře zanikala, zazněl gong
znovu.

Jestě patnáctkrát zazní jeho hlas. Mara se kousla do rtu s jistotou,