Starý lord vystrčil bradu dopředu a ukázal na ni svým obřadním
rodinným mečem. "Paní z Acoma! Jak se opovažujes narusit hranice
pozemků domu Inrodaka! Tvá drzost převysuje tvou sílu, k žalu a
ostudě tvého jména. Za to, že jsi mi ukradla úl královny-dcery,
draze zaplatís."

Mara čelila jeho obviněním s chladným opovržlivým výrazem. "Tvá
slova nejsou ani trochu promyslená, a navíc v nich není ani stopy po
cti." Podívala se na tělnatého muže po Inrodakově boku a usoudila,
že to bude lord z Ekamči. "Území, na němž leží tento úl, není v
ničím držení - ať se tvůj hadonra podívá do archivu v Kentosani,
pokud o mých slovech pochybujes. A cho-ja nejsou ničí otroci. Sami si
vybírají, s kým budou spolupracovat. A nazývat někoho, kdo v dobré
víře uzavře smlouvu, zlodějem - to je urážka, která si vyžaduje
omluvu!" Oba lordi si vládkyni domu Acoma prohlíželi. Mohla sice
vypadat jako mladá rozhněvaná dívka, ale tváří v tvář jejímu
ozbrojenému doprovodu, čekajícímu na její slovo, ztratili oba muži
něco ze svého hněvu. Nicméně před Marinou nečekanou přímostí
necouvli. Lord z Inrodaka si opovržlivě odplivl a jeho společník
zahrozil tlustou pěstí. Jejich neslusné chování by bylo komické,
kdyby nebylo zamračených řad vojáků a zbraní v jejich rukou.

"Urazila jsi mě a kvůli tobě nemohu dodržet slovo, které jsem dal
svému věrnému spojenci," zuřil Inrodaka. Přesto se zdálo, že
raději mluvil, než bojoval. "Slíbil jsem lordu z Ekamči výhradní
právo na to, že bude moci smlouvat s novou královnou, a jen díky
zradě ses dozvěděla o mém tajemství!"

Nyní Mara pochopila. Ten člověk ji podezříval z toho, že dům Acoma
má v jeho domě agenta. Arakasi strávil v Inrodakově domě jako host
několik týdnů; pokud jej někdo pozná, může dojít k boji. Mara se
po něm potají podívala, ale její pohled se změnil ve zmatené
zamrkání. Vrchní speh zmizel. Po dalsím, daleko pozornějsím pohledu
jej objevila mezi vojáky, ale i tak měla problémy, aby jej poznala.
Stál s ostatními v jedné řadě, ale přilbu měl postrčenou více do
očí a bradu vysunutou dopředu, takže vypadala hranatějsí než
obvykle. S velkou pravděpodobností si jej nikdo nevsimne. Maře se tím
ulevilo a snažila se vyhnout konfliktu. "Pane, nenesu žádnou
odpovědnost za to, že jsi nemohl dodržet svůj slib. Cho-ja se řídí
vlastním rozumem. A pokud jde o to, jak jsem se tvé tajemství
dozvěděla, 'cho-ja přichází první s novinkami a čerstvým ovocem'.
Pokud by ses jich zeptal, řekli by ti, že každý úl ví o
záležitostech ostatních úlů. I kdyby nic nevyzradili tví dělníci,
sluhové nebo otroci, i novinky byly dosažitelné v každé části
Impéria. Já byla první, která podle nich jednala. Nemohl bys mě
zastavit, pane. A koneckonců, proč by měla paní z Acoma ctít sliby
lorda z Inrodaka?"

Lord z Inrodaka se naježil. Jeho spojenec, lord z Ekamči, vypadal, jako
by chtěl s celou záležitostí co nejdříve skoncovat a odejít pryč.
Nicméně mu čest zabránila v odchodu, když Inrodaka řekl: "Za to, ty
drzé stěně, neopustís mé pozemky živá."

Mara mu odpověděla na jeho výhrůžku hrdým a kamenným mlčením.
Nesměla se vzdát, protože taková zbabělost by zahanbila kosti jejích
předků. I když jí srdce v hrudi poskakovalo strachy, viděla, že jsou
její muži připraveni k boji a není na nich patrná jediná známka
nervozity z přesily, proti které stáli. Pokynula Keyokovi.

Velitel vojsk vydal válečníkům rozkaz, aby pozvedli zbraně, zatímco
na druhé straně se totéž opakovalo jako v nedokonalém zrcadle u
vojáků Inrodaky a Ekamčiho.

Mara cítila, jak se jí při rachocení mečů a vrzání brnění
zrychlil tep. Pokusila se jestě jednou o úmluvu. "Nijak netoužíme po
boji, obzvlásť proto, že jsme neudělali nic, kvůli čemu bychom se
museli bránit."

Inrodakova odpověď mrazivě prolétla ranním vzduchem. "Neodejdete bez
boje."

Jen chvilku vzdálena od krveprolití se Mara dívala Inrodakovi pevně do
očí, zatímco zuřivě septala Keyokovi: "Můžeme se spolehnout na
spojenectví s mladou královnou?"

Keyoke neodvrátil pohled z vojáků, kteří stáli proti nim. "Paní,
tomuto úlu vládne stará královna a ta uzavřela spojenectví s
Inrodakou. Kdo ví, jak budou jednat její vojáci, když bude ohrožen
spojenec její dcery?" Sevřel pevně svůj meč a řekl: "Pochybuji, že
kdy v dějinách Císařství k podobnému střetnutí doslo."

Sotva domluvil, vyslo ze vchodu do úlu sto starých, zkusených
válečníků cho-ja. Černé krunýře a ostrá předloktí se leskla na
slunečním světle, když se postavili jako přehrada mezi řady lidí.
Ze země jestě vylézaly tucty dalsích, když už Lax'1 přistoupil k
oběma vzteklým lordům a řekl: "Dům Acoma a jeho vládkyně jsou hosty
nasí královny a lord z Inrodaka jejím spojencem. Nikdo nesmí u jejího
úlu rozpoutat boj. Pokud obě armády zanechají sporu, nebude
zapotřebí prolévat krev." Lord Inrodaka vztekle vystrčil bradu. "Ale
vás úl mi slouží už po tři generace!"

"Neslouží, ale je tvým spojencem," opakoval Lax'1. V očích se mu
zalesklo něco, co Maře připadalo jako hněv, i když byl jeho hlas
klidný. "Jak řekla paní z Acoma, cho-ja nejsou ničími otroky.
Okamžitě odejděte." Jako na rozkaz se vynořila zpoza úlu dalsí
jednotka cho-ja a postavila se za In-rodakovy a Ekamčiho vojáky. Stejně
silná jednotka se objevila za Mařinými vojáky.

Inrodaka se rozhlédl na strany, odkud se zrovna přibližovaly dalsí
dvě stovky válečníků s pozvednutými pažemi, připraveny k útoku.
Jeho vztek ochabl jestě předtím, než se ohlédl na lorda z Ekamči a