vína a zábavou s prostitutkami. Když jí nosítka zmizela z dohledu,
zaslechla Mara hlasitý křik z dětského pokoje.

"Muži," zamumlala tise a spěchala ke svému synovi. Chlapec potřeboval
přebalit. Zamyslená Mara ho předala Nacoyi, která stále jestě
neztratila svou zručnost v zacházení s kojenci. Když si stará žena
začala hrát s prstíky a patičkami dítěte, ponořila se Mara do úvah
nad tím, jaká asi bude Buntokapiho reakce na Gijanovu návstěvu.

Následujícího odpoledne se zdálo, že mu četla myslenky. V oděvu,
který si oblékal při výcviku, a lesknoucí se olejem a potem se
Buntokapi skrábal na chlupaté hrudi. "Když mě někdo přijde
navstívit a já budu ve městě, neztrácej čas posíláním zpráv,
ženo. Prostě ho rovnou posli do mého městského domu."

Mara, která houpala Ayakiho na kolenou, tázavě zvedla obočí. "Do
městského domu?"

Jako by slo o bezvýznamnou záležitost, odpověděl Buntokapi do
radostných výkřiků svého syna: "Přestěhoval jsem se v Sulan-Qu do
větsích prostor." Neřekijí důvod, ale Mara věděla, že si najal
pokoje, aby se mohl stýkat se svou milenkou, ženou jménem Teani. Pokud
si Mara pamatovala, lord Sezu nikdy necítil potřebu pořídit si dům ve
městě. Ačkoli to bylo obvyklé mezi ostatními lordy, jejichž
usedlosti ležely v odlehlejsích místech, lord Sezu se vracel domů, aby
spal pod jednou střechou se svou rodinou, bez ohledu na to, jak dlouho ho
jeho záležitosti ve městě zdržely. Kdyby Mara Buntokapiho posuzovala
shovívavě, připustila by, že to byl vlastně jestě chlapec, pouze o
dva roky starsí než ona, který neměl nic z její vyrovnané povahy.
Zatímco ona seděla po boku svého bratra a naslouchala výkladu svého
otce o vládnutí, Bunto byl zanedbaný, osamělý chlapec, který trávil
čas zahálkou nebo v drsné společnosti vojáků. Její vlastní chlad
ho nerozčiloval, ale podnítil ho k návratu k jeho dřívějsímu zvyku
hledat si taková potěsení, kterým rozuměl. Jenže Mara si nevybrala
tohoto manžela proto, že by chtěla někoho cílevědomého a
rozhodného, jako byl její otec. Teď její plány vyžadovaly, aby
podporovala nevázanost a nerudnost v jeho povaze, i když by tento postup
dovedený do krajnosti mohl být nebezpečný.

Ayaki ze sebe vydal poslední ohlusující zavřestěni a chňapl po
jejím náhrdelníku. Uvolňujíc jeho sevření kolem svého hrdla
předstírala Mara lhostejnost k manželovu požitkářství. "Jak si můj
pán přeje."

Bunto jí věnoval jeden ze svých vzácných úsměvů a Mara,
uhýbající před úderem Ayakiho drobné pěstičky, se krátce
zamyslela nad tou milenkou, nad Teani. Jaký druh ženy může najít
zalíbení v takovém surovci, jako byl její manžel? Ale Buntokapiho
spokojený výraz se vytratil, když se v bezchybném načasování
objevil Jican s rukama plnýma svitků. "Můj pane, díky bohům, že ses
sťastnou náhodou vrátil. Mám tady několik dokumentů týkajících se
tvých odlehlých majetků, jejichž schválení nesnese odkladu."

Bunto ztrápeně vykřikl: "Náhodou! Dnes večer se musím vrátit do
města." Odesel, aniž by se rozloučil, ale jeho žena si toho, jak se
zdálo, nevsimla. Upírala oči na zarůžovělou tvář svého syna,
který se celý uslintaný snažil nacpat si do úst její jantarový
náhrdelník. "Tvé chutě tě jednou zabiji," řekla tise; ale jestli
byla tato poznámka určena jejímu manželovi, nebo jeho potomku,
věděli pouze bohové. Když zachránila svůj sperk, usmála se. Ta
milenka, Teani, vpletla dalsí nit do tkaniva plánů spřádaných od
okamžiku, kdy sedí válečnici přísahali Maře věrnost. Nadesel čas
začít Buntokapiho učit, co vlastně obnásí vedení obchodních
záležitostí domu Acoma.

Mara seděla sama v chladném stínu dětského pokoje a četla si na
voskové tabulce poznámky, jež si tajně zapisovala během posledního
měsíce. Nikdo ji nerusil. Nacoya byla s Ayakim venku a otrokyně, která
vyměňovala přikrývky v kolébce, neuměla číst. Mara nepřítomně
okusovala konec rydla. Každého dne, kdy Buntokapi navstívil svůj dům
ve městě, posílala za ním nejméně jednoho služebníka nebo Jicana s
nějakými méně významnými dokumenty k podpisu. Z tuctů jejich
zpráv pak trpělivě po kouscích sestavila poznatek, že její manžel
vede velice pravidelný život. Když byl v Sulan-Qu, vstával Buntokapi
dopoledne, ale nikdy později než tři hodiny po úsvitu. Pak sel na
veřejné cvičistě, . kde se k výcviku se zbraní scházely stráže
obchodníků a válečníci, jejichž pánové právě přebývali ve
městě. Buntokapi dával přednost zápasu a lukostřelbě před sermem,
ale s pílí, která překvapila i Gijana, se nyní věnoval vsem třem
druhům boje. Jeho technika boje s mečem se postupně zlepsovala, ale on
stále vyhledával společnost obyčejných vojáků raději než
setkání s jinými lordy, kteří příležitostně využívali tohoto
zařízení. V poledne se vykoupal, převlékl a vydal se na cestu ke
svému městskému domu; po dvě následující hodiny byl ochoten
přijímat Mariny posly, kteří mu přináseli dokumenty k podpisu. Jeho
milenka Teani se zřídkakdy probouzela dřív než odpoledne a jeho
schopnost věnovat pozornost obchodním záležitostem zmizela v
okamžiku, kdy vstala. S půvabem, který i ti nejstarsí sluhové
popisovali s obdivem, vlákala Buntokapiho do postele, kde zůstali až do
okamžiku, kdy jim sotva zbyl čas na to, aby se oblékli k večeři. Pak
chodívali do divadla na komedie, do hospod poslouchat minstrely nebo do
heren, přestože Teani neměla žádný majetek kromě toho, co dostala
darem. Se zvrácenou radostí ale podněcovala svého milence k sázkám,