netečnosti, část z ní se stala nedostupnou, ačkoliv ve větsině
případů dokázal Kevin poznat její náladu stejně dobře jako svou
vlastní.

Jako by jí jeho nevyslovené myslenky vložily do hlavy starosti,
pokynula paní z Acoma Arakasimu. "Chtěla bych chlazený ovocný nápoj."

Vrchní speh se uklonil a odesel; Kevin potlačil bodnutí žárlivosti a
pak si uvědomil, že jeho paní by těžko posílala Arakasiho shánět
občerstvení. Na své cestě za prodavačem vrchní speh nepochybně
naváže spojení s informátory sledujícími pohyb nepřátel. Když se
Mara obracela zpátky, aby se mohla dívat na dění pod sebou, zastavila
se na kratičký okamžik a zachytila Kevinův pohled. A i to mu stačilo,
aby poznal, jak ji těsí jeho přítomnost.

Mara lehce naklonila hlavu k Lujanovi. "Vsiml sis? Větsina slechticů
dnes nějak otálí s příchodem."

Velitel vojsk domu Acoma, překvapen touto neočekávanou konverzací na
veřejnosti, odpověděl bez žertování. "Ano, má paní. Zdá se, že
na této slavnosti se děje něco neobvyklého."

Kevin se rozhlédl kolem a vsiml si, že v pohybu davu je cosi
zvlástního. Ale jemu jako cizinci trvalo poněkud déle, než to
vycítil.

Otevřela se dalsí vrata a nižsí řady zaburácely smíchem, když do
arény vběhly malé postavy. Kevin překvapeně zvedl obočí nad houfem
drobných hmyzovitých stvoření, která se rozprchla po písku,
vzruseně mávala předními končetinami a cvakala kusadly. Z opačné
strany jim vyběhla vstříc skupina válečníků trpasličího vzrůstu.

Větsina z nich měla na sobě napodobeninu brnění a divoké válečné
malování, které působilo spíse zábavně. Mávali pestře
nabarvenými dřevěnými meči a vyráželi ze sebe bojový pokřik
překvapivě hlubokými hlasy.

Nebylo to tak dávno, co zvuk těchto výkřiků utkvěl Kevinovi v
paměti. "To jsou muži poustě!"

Na Marino přikývnutí Lujan řekl: "Předpokládám, že mnoho z nich
bylo nasimi zajatci."

Kevina udivilo, že příslusníci tak pysného národa souhlasili s tím,
aby se zúčastnili takové ponižující komedie, a zároveň užasl nad
tím, jak mohli být do této bezectné podívané zahrnuti i cho-ja,
kteří přece byli spojenci.

"To nejsou cho-ja," opravil ho Lujan. "To jsou chu-ji-la - z lesů na
sever od Silmani - jsou mensí a nerozumní. V podstatě jsou neskodní."

Trpaslíci a hmyz se střetli a stíty narazily na chitin. Kevin se brzy
přesvědčil, že souboj byl nekrvavý, protože dřevěné meče nemohly
hmyzu ublížit a slabá kusadla a neozbrojená předloktí zase
nezpůsobila žádná zranění trpaslíkům.

Toto zábavné představení vyvolávalo u diváků salvy smíchu, dokud
zvlástní elektrizujícíj)ocit něčí přítomnosti nepřinutil vsechny
hlavy, aby se odvrátily od arény. Jako je kov přitahován magnetem, i
Kevinův pohled následoval vsechny ostatní ke vchodu poblíž
císařské lóže. Malý muž v černém rouchu tam kráčel k prostoru
vyhrazenému pro Ctihodné.

Lujan řekl: "Milamber."

Kevin přimhouřil oči, aby na svého krajana lépe viděl. "On je
z Království?"

Lujan pokrčil rameny. "Aspoň se to říká. Nosí vousy jako otrok, a to
stačí, aby byl označen za barbara."

Poněkud malý podle měřítek Království a poměrně nenápadný,
usedl muž mezi jedním mohutným mágem a druhým stíhlým. Kevin měl
pocit, že už ho někde viděl, a řekl: "Je mi nějak povědomý."

Mara se otočila. "Znal jsi ho ve své rodné zemi?"

"Musel bych se na něj podívat blíže... má paní."

Ale Mara mu to nedovolila, protože by přitahoval přílis mnoho
pozornosti, kdyby se někam vydal sám.

Jako vsichni v Mařiných bezprostředních službách, i velitel útoku
Kenji věděl o vztahu své paní a barbara, ale z jejich nezvyklé
důvěrnosti měl nepříjemný pocit. "Má paní, tvému otroku by se
mělo připomenout, že bez ohledu na to, kým byl Ctihodný dříve, je
nyní ve službách Impéria."

Kevinovi připadala jeho slova hrubá, stejně jako předtím Mařina, a
ačkoliv věděl, že je tento její postoj na veřejnosti nezbytný,
přesto ho to hryzlo. "Dobře, i tak bych si asi neměl o čem povídat se
zrádcem svého lidu."

Rychlý Mařin pohled ho umlčel dříve, než si jeho drzost vyžádala
potrestání, které by bylo nutné, kdyby ho náhodou zaslechl někdo
cizí.

Tise jako duch se náhle odněkud vynořil Arakasi, uklonil se své paní
a podal jí velký pohár chlazeného nápoje. Tise řekl: "Nepřítomnost
domu Sinzawai je nápadná." Pokradmu se rozhlédl. Uspokojilo ho, že dav
je stále upoután tajemným cizozemským Ctihodným, a dodal: "Děje se
tu něco velmi neobvyklého, má paní. Musíme být ostražití."

Navenek klidná Mara skryla pohyb rtů za okrajem poháru a napjatě
zaseptala: "Minwanabi?"

Arakasi nepatrně zavrtěl hlavou. "Nemyslím. Desio je stále jestě
venku ve svých nosítkách a napůl opilý vínem sä. Podle mého
názoru by byl střízlivý, kdyby měl v plánu nějakou léčku."
Vrchní speh vypadal nepříznačně znepokojeně. Když bitva mezi
trpaslíky a hmyzími tvory vyvolala bouřlivou odezvu diváků, využil
toho k zamaskování své dalsí řeči, jejíž povahu skryl za gesta
podřízenosti. "Probíhá tady něco významného a mám podezření, že
to má co do činění s návratem Modrých kol ke Spojenectví pro
válku. Přílis mnoho věcí, které slysím, zní falesně. Přílis
mnoho rozporů zůstává nevysvětlených. A je tu přítomno více
členů Shromážděni mágů, než člověk spatří za celý život.
Pokud by někdo chtěl zničit Vojevůdce..."

"Tady!" Mara se napřímila. "To je nemožné."

Ale vrchní speh vzdoroval její pochybovačnosti. "Na vrcholu své moci
by mohl být nejzranitelnějsí." Po významné odmlce dodal: "Devětkrát