jestě přidejte. Vychovejte ho dobře a pak to zvažte. Je výjimečný."

Arutha se na Micaha pátravě zadíval. "Proč to vsechno, Micahu? Proč
se tolik zajímáte o věci, které jste nechal za sebou?"

"Protože jsem i přes své pokání domýslivý stařík a hřísník.
Jsem stále pysný na to, jak si mé město vede. A protože jste syn
svého otce."

Arutha dlouho mlčel a pak si dovolil otázku. "Vy a otec jste si byli
blízcí, že ano?"

"Velmi. Pouze Guy byl Borricovi dražsí než já."

"Guy!" Arutha nemohl uvěřit svým usím. Nechápal, jak by mohl otcův
nepřítel ze vsech nejnenáviděnějsí být kdysi jeho přítelem. "Jak
je to možné?"

Micah Aruthu chvíli upřeně pozoroval. "Myslel jsem, že vám otec
vsechno pověděl, než skonal." Odmlčel se. "Zřejmě ne." Povzdechl si.
"My, kteří jsme byli přátelé Guye i Borrice, jsme přísahali.
Zavázali jsme se, že nikdy nevyzradíme příčinu konce jednoho z
nejhlubsích přátelství a důvod, proč se Guy rozhodl oblékat až do
konce svých dnů černou barvu, díky níž si vysloužil přezdívku
Černý Guy."

Arutha poznamenal: "Otec se jednou zmínil, že to byl akt osobní odvahy,
ale jinak pro Guye neměl dobrého slova."

"Nemohl. A já také nemohu, protože dokud mě Guy nezbaví závazku
mlčenlivosti nebo se neprokáže, že je mrtev, nepromluvím. Ale mohu
říci tolik, že před tím rozkolem byli jako bratři. Ať už běhali
za děvčaty, hádali se nebo válčili, vždy stačilo zavolat a přisli
tomu druhému na pomoc.

Teď ale jděte spát, Arutho. Musíte brzy vstávat a potřebujete si
odpočinout. Nemáte času nazbyt, abyste tu jen tak posedával a dumal
nad spory dávno pohřbenými. Musíte najít lék pro Anitu..." Oči
starého muže se zamlžily a Arutha si uvědomil, že pro svůj vlastní
žal zapomněl na skutečnost, že Micah byl odjakživa členem Erlandova
dvora. Znal Anitu od malička. Byla pro něj jako vnučka.

Micah těžce polkl. "Ta proklatá žebra. Zhluboka se nadechnu a oči mi
slzí, jako kdybych jedl syrovou cibuli." Dlouze si vzdechl. "Držel jsem
ji v náručí, když jí kněží Bílé Sung žehnali, ani ne hodinu po
jejím narození." Zahleděl se kamsi do dáli. Pak odvrátil tvář a
zaprosil: "Zachraňte ji, Arutho."

"Najdu lék."

Micah promluvil tise, aby nebylo poznat, že pláče. "Jděte v míru,
Arutho. Nechť vás Ishap ochrání."

Arutha stiskl starému Micahovi ruku a opustil místnost. Procházel
hlavní halou, když jej zastavil jiný mnich. Němě princi naznačil,
aby jej následoval. Odvedl ho do opatova obydlí, kde již čekal opat s
bratrem Antonínem.

"Je dobře, že jste si nasel čas a navstívil Micaha, Výsosti,"
prohlásil opat na uvítanou.

Aruthu jeho slova vylekala. "Micah se přece uzdraví, nebo ne?"

"Dá-li Ishap. Je starý na takový počin."

Bratra Antonína ta poznámka rozdurdila a podrážděně odfrkl. Opat si
toho zvuku nevsímal a pokračoval: "Přemýsleli jsme nad problémem,
který je třeba vyřesit." Postrčil k Aruthovi malou truhlici. Princ
natáhl ruku a zvedl ji ze stolu.

Truhlička byla na první pohled starodávná, umně vyřezávaná a
časem vyhlazená jako oblázek na pláži. Když ji princ otevřel,
spatřil malý talisman spočívající na sametovém polstářku. Bylo to
bronzové kladívko, zmensenina toho, které nosil Micah u pasu. Malou
dírkou v topůrku byl provlečen kožený řemínek. "Co je to?"

Anthony podal vysvětlení. "Jistě jste si položil otázku, jak je
možné, že vás vás nepřítel vystopuje, kdy se mu zachce. Je to
pravděpodobně proto, že vás odhalí jakási síla, nejspís magie toho
hadího kněze. Používá kouzlo nebo zaklínadlo. Tento talisman je
odkazem nasich dávných předků. Byl zhotoven v nejstarsím známém
svatostánku nasí víry, v ishapianském klásteře v Lengu. Je to
nejmocnějsí pozůstatek, který vlastníme. Skryje vás před vsemi
kouzly, která vás mají vypátrat. Pro každého, kdo by vás chtěl
sledovat pomocí magie, prostě zmizíte z dohledu. Nemáme žádnou
ochranu proti zvědavým očím běžných slídilů, ale pokud budete
opatrný a zamaskujete se, snad se dostanete do Elvandaru bez překážek.
Nikdy vsak talisman neodkládejte, jinak vás hledací kouzlo v okamžiku
dostihne. Díky kladívku se také stanete odolný vůči útokům
podobným tomu včerejsímu. Takové stvoření vám nebude moci
ublížit. Vasi přátelé vsak budou zranitelní, jich se moc talismanu
nedotýká."

Arutha si pověsil řemínek s amuletem na krk. "Děkuji vám."

Opat vstal. "Ishap vás ochraňuj, Výsosti. Pamatujte, že zde v Sarthu
vždy naleznete útočistě."

Arutha znovu poděkoval a zanechal opata s bratrem Antonínem o samotě.
Vrátil se do své komnaty. Balil si věci do cestovního vaku a celou
dobu přemýslel o vsem, co se dozvěděl. Nakonec zaplasil vsechny
pochybnosti. Znovu se rozhodl, že Anitu zachrání.

Kapitola dvanáctá

NA SEVER

Po silnici uháněl osamělý muž na koni.

Arutha se otočil, když je na blížícího se jezdce Martin upozornil.
Laurie bez váhání tasil meč. Martin se vsak rozesmál. Princ z
Krondoru prohlásil: "Jestli je to ten, kdo myslím, uříznu mu usi."

Martin pokýval hlavou. "Pak si rovnou můžes nabrousit nůž, bratře.
Podívej se, jak mu vlají lokty."

Netrvalo dlouho a Martinova předpověď se splnila do písmene. Jimmy
přitáhl koni uzdu a zastavil. Na rtech mu hrál sťastný úsměv.
Arutha se nikterak nesnažil skrýt svou nelibost a obrátil se na
Laurieho. "Myslel jsem, že jsi říkal, že je zaručeně na palubě lodi
do Krondoru spolu s Gardanem a Dominikem."

Laurie se na prince zahleděl s výrazem naprosté bezmoci. "To také byl,
přísahám."