vzápětí vypařilo v obláčku kouře. Mrtvý Valheru zmizel beze stopy,
jeho pralátka se vrátila k nepříčetné příseře běsnící odporem
vůči novým bohům. S hořkostí pokýval Ashen-Shugar hlavou: "Není
žádné právo. Je jen moc." Jako jediný svého druhu chápal sžíravou
ironii svých slov. Odebral se do své sluje, aby tam vyčkal
závěrečného rozuzlení válek Chaosu.

Čas neměl význam, neboť se sám o sobě stal zbraní, ale v jistém
smyslu ubíhal, zatímco noví bohové válčili s tím, co bývalo
Dračími hordami. Potom se bohové spojili. Ti, kteří přežili
smrtící bitvu, si rozdělili domény a společně zaměřili svou
pozornost na Valheru. Pohnuli se silou, o níž se Draken-Korinovi
nezdálo ani v těch nejhrůznějsích snech, a jako jeden vyhnali Valheru
z vesmíru. Uvrhli je do jiného rozměru a zabránili jim v návratu.
Valheru se s zuřivým vztekem pokouseli nalézt průchod domů, aby
získali to, co tam zanechali právě pro takový případ, to, co jim
odepřel jeden z nich. Ashen-Shugar odvrátil jejich vítězství a oni
nyní neměli přístup k domovu. Mučeni nenávistí obrátili svou zlost
proti nižsím národům v novém vesmíru. Hnali se od světa ke světu a
drancovali a pustosili vse, co jim přislo do cesty. Ve světě za světem
rvali životní esenci, ničili tajemství magie a moc sluncí. Před nimi
se rozkládaly vřelé vzkvétající planety obíhající kolem
životadárných hvězd a za nimi ležely chladné mrtvé kusy skal a
vyhořelá slunce. Ve zběsilé snaze proniknout do rodného kosmu
rozsévali zkázu vsude, kam vztáhli ruce. Méně vyspělé druhy se
spolčily a pokusily se vzdorovat tomuto děsu. Zprvu byly smeteny,
později se jim podařilo bouři zmírnit a nakonec nasli únik. Jedna z
nižsích ras, zvaná lidská, věnovala veskeré své úsilí hledání
východiska a nalezla způsob, jak se běsům vymanit. Lidstvo a ostatní
národy objevily útočistě. Otevřely bránu do jiných světů, uprchly
a rozptýlily se v čase i prostoru.

Rozevřely se obrovské díry v materii vesmíru. Trpaslíci, lidé,
goblini, trolové, ti vsichni prosli průrvami v realitě, trhlinami mezi
jednotlivými časoprostory. Nové rasy, noví tvorové přibyli na
Midkemii a na tomto světě si začali hledat místo k žití.

Pak se bohové rozhodli, že Midkemii uzavřou Dračím hordám na věky.
Obrátili se k trhlinám, jež povolili vytvořit, a zapečetili je.
Zakrátko byla zničena poslední cesta mezi hvězdami. Bohové vztyčili
ochranné bariéry. Dračí hordy se marně pokousely stíty prorazit,
neměly sebemensí naději. Návrat na Midkemii jim byl odepřen a jim
nezbývalo než zklamaně řičet a zuřit. Přísahaly vsak, že najdou
způsob, jak se dostat zpět.

Náhle bylo po vsem. Války Chaosu, Dny hněvu sílených bohů, Čas, kdy
umíraly hvězdy - ať už byla ta doba nazývána jakkoli, souboj mezi
tím, co bývalo, a tím, co následovalo, byl u konce. Když se vse
uklidnilo a obloha se vyčistila, Ashen-Shugar vysel ze své jeskyně.
Vrátil se na planinu před Draken-Korinovým městem a pozoroval
následky největsí zaznamenané bitvy. Nechal Shurugu přistát a
dovolil mu odletět na lov. Dlouhý čas mlčky čekal, aniž věděl na
co.

Hodiny ubíhaly, až se nakonec druhý hlas zeptal: Co je to za divné
místo?

"Zkáza válek Chaosu. Draken-Korinův památník, mrtvá tundra na
místě bývalé savany. Nežije zde již mnoho tvorů. Větsina jich
uprchla na jih, do příznivějsího podnebí."

Kdo jsi ty?

Ashen-Shugara to pobavilo. Rozesmál se. "Jsem tím, kým se stanes. Jsme
jeden a týž. Mnohokrát jsi mi to opakoval." Jeho smích utichl. Byl
první z Valherů, jenž se smál. Veselí doprovázel smutek, protože
skutečnost, že rozuměl humoru, jej vyčlenila ze společnosti jeho
bratrů. Uvědomoval si, že stojí na prahu nové epochy.

Zapomněl jsem.

Ashen-Shugar, poslední z Valherů, zavolal Shurugu zpět. Nasedl na něj
a letmo pohlédl k místu, kde skonal Draken-Korin, označenému
hromádkou popela. Shuruga se vznesl vysoko nad zpustosenou pláň.

Je to smutné.

"Nemyslím," odtusil Valheru. "Je to zkusenost, ačkoliv má mysl to
odmítá pochopit. Přesto cítím, že tvá to dokáže přijmout."
Ashen-Shugar zavřel oči, protože mu nepříjemně tepalo v hlavě.
Druhý hlas se z jeho mysli opět vytratil. Bez ohledu na tajemné druhé
já, které jej léta ovlivňovalo, se přinutil věnovat pozornost
poslednímu úkolu. Vypravil se přes hory a hledal ty, které jeho
příbuzní zotročili. V lesích jižní pevniny nalezl pevnost tygřích
lidí. Hlasem dost silným na to, aby jej slyseli, zavolal: "Nechť vejde
ve známost, že ode dneska jste svobodní."

Vůdce tygřích lidí křikl: "Co se stalo s nasím pánem?"

"Je pryč. Svůj osud držíte ve vlastních rukou. Já, Ashen-Shugar,
dávám své slovo, že je tomu tak."

Zamířil na jih, kde přebývala hadí rasa stvořená Alma-Lodakou. Zde
vsak jeho řeč přijali s vyděseným a hněvivým sykotem. "Jak můžeme
přežít bez nasí paní, bez té, jež je nasí bohyní a matkou?"

"To rozhodněte sami. Jste volní."

Hadi nebyli potěseni a pustili se do pátrání po prostředcích, které
by jim jejich vládkyni přivolaly nazpět. Národ přísahal, že až do
konce věků nepoleví ve své snaze připravit své matce a bohyni
Alma-Lodace cestu domů. Od toho dne se kněží stali výsostnou mocí ve
společenství Pantathianských hadích lidí.

Obletěl svět a vsude hlásal stejně: "Naložte se svým osudem dle
vlastní vůle. Jste svobodní." Nakonec dospěl k podivnému místu,
které vystavěl Draken-Korin a ostatní. Tam se shromáždili elfové.
Valheru přistál na planině a promluvil:

"Předejte vsem toto poselství. Od tohoto okamžiku jste volní."