8 A protož nabral ten lid v ruce své potravy a trouby své; jiné pak
muže Izraelské vsecky propustil, jednoho každého do stanů jejich,
toliko tři sta těch mužů zanechal při sobě. Vojska pak Madianských
ležela pod ním v údolí.

9 I stalo se, že noci té řekl jemu Hospodin: Vstana, sstup k vojsku,
nebo dal jsem je v ruku tvou.

10 Pakli nesmís sjíti sám, sejdi s Půrou služebníkem svým do
vojska,

11 A uslysís, co mluviti budou; i posilní se z toho ruce tvé, tak že
směle půjdes proti vojsku tomu. Sstoupil tedy on a Půra služebník
jeho k kraji oděnců, kteříž byli v vojstě.

12 Madian pak a Amalech i vsecken lid východní leželi v údolí, jako
kobylky u velikém množství, ani velbloudů jejich počtu nebylo, jako
písek, kterýž jest na břehu mořském v nesčíslném množství.

13 A když přisel Gedeon, aj, jeden vypravoval bližnímu svému sen, a
řekl: Hle, zdálo mi se, že pecen chleba ječmenného valil se do vojska
Madianského, a přivaliv se na každý stan, udeřil na něj, až padl, a
podvrátil jej svrchu, a tak ležel každý stan.

14 Jemužto odpovídaje bližní jeho, řekl: Není to nic jiného,
jediné meč Gedeona syna Joasova, muže Izraelského; dalť jest Bůh v
ruku jeho Madianské i vsecka tato vojska.

15 Stalo se pak, že když uslysel Gedeon vypravování snu i vyložení
jeho, poklonil se Bohu, a vrátiv se k vojsku Izraelskému, řekl:
Vstaňte, nebo dal Hospodin v ruku vasi vojska Madianská.

16 Rozdělil tedy tři sta mužů na tři houfy, a dal trouby v ruku
každému z nich a báně prázdné, a v prostředku těch bání byly
pochodně.

17 I řekl jim: Jakž na mně uzříte, tak učiníte; nebo hle, já vejdu
na kraj vojska, a jakž já tehdáž budu dělati, tak uděláte.

18 Nebo troubiti budu já v troubu i vsickni, jenž se mnou budou, tehdy
vy také troubiti budete v trouby vůkol vseho vojska, a řeknete: Meč
Hospodinův a Gedeonův.

19 Vsel tedy Gedeon a sto mužů, kteříž s ním byli, na kraj vojska
při začátku bdění prostředního, jen že byli proměnili stráž; i
troubili v trouby, a roztřískali báně, kteréž měli v rukou svých.

20 Tedy ti tři houfové troubili v trouby, rozstřískavse báně, a
drželi v ruce své levé pochodně, v pravé pak ruce své trouby, aby
troubili, i křičeli: Meč Hospodinův a Gedeonův.

21 A postavili se každý na místě svém vůkol ležení; i zděsena
jsou vsecka vojska, a křičíce, utíkali.

22 Když pak troubilo v trouby těch tři sta mužů, obrátil Hospodin
meč jednoho proti druhému, a to po vsem ležení. Utíkalo tedy vojsko
až k Betseta do Zererat, a až ku pomezí Abelmehula u Tebat.

23 Shromáždivse se pak muži Izraelstí z Neftalím a z Asser a ze vseho
pokolení Manassesova, honili Madianské.

24 I rozeslal Gedeon posly na vsecky hory Efraimské, řka: Vyjděte v
cestu Madianským, a zastupte jim vody až k Betabaře a Jordánu. Tedy
shromáždivse se vsickni muži Efraim, zastoupili vody až k Betabaře a
Jordánu.

25 A chytili dvé knížat Madianských, Goréba a Zéba. I zabili Goréba
na skále Goréb a Zéba zabili v lisu Zéb, a honili Madianské, hlavu
pak Gorébovu a Zébovu přinesli k Gedeonovi za Jordán.

Soudců 8

1 Muži pak Efraim řekli jemu: Co jsi nám to učinil, že jsi nepovolal
nás, když jsi táhl k boji proti Madianským? A tuze se na něj
domlouvali.

2 Jimž odpověděl: Zdaž jsem co takového provedl, jako vy? Zdaliž
není lepsí paběrování Efraimovo, než vinobraní Abiezerovo?

3 V ruce vase dal Bůh knížata Madianská Goréba a Zéba, a co jsem já
mohl takového učiniti, jako vy? I spokojil se duch jejich k němu, když
mluvil ta slova.

4 Když pak přisel Gedeon k Jordánu, přesel jej, a tři sta mužů,
kteříž byli s ním, ustalí, honíce nepřátely.

5 Protož řekl mužům Sochot: Dejte, prosím, po pecníku chleba lidu,
kterýž za mnou jde, nebo ustali, a já honím Zebaha a Salmuna, krále
ty Madianské.

6 I řekl jemu jeden z knížat Sochot: Což již moc Zebahova a Salmunova
jest v ruce tvé, abychom dali vojsku tvému chleba?

7 Jimž řekl Gedeon: Z té příčiny, když dá Hospodin Zebaha a
Salmuna v ruku mou, tehdy zmrskám těla vase trním a bodláčím z
poustě té.

8 I táhl odtud do Fanuel, a podobně mluvil k nim, ale obyvatelé Fanuel
odpověděli jemu tolikéž, jako muži Sochot.

9 I řekl obyvatelům Fanuel: Když se navrátím v pokoji, zbořím
věži tuto.

10 Zebah pak a Salmun byli v Karkara spolu s vojsky svými, takměř
patnácte tisíců, vsickni, což jich bylo pozůstalo ze vseho vojska
národů východních, zbitých pak bylo sto a dvadceti tisíc mužů
bojovníků.

11 I táhna Gedeon cestou bydlících v staních od východní strany Nobe
a Jegbaa, udeřil na to vojsko, kteréžto vojsko sobě počínalo
bezpečně.

12 Když pak utíkali Zebah a Salmun, honil je, a jal oba dva ty krále
Madianské, Zebaha a Salmuna, a vsecko vojsko jejich předěsil.

13 I navracel se Gedeon syn Joasův z bitvy před východem slunce.

14 I jav mládence z obyvatelů Sochotských, vyptával se ho; kterýž
sepsal mu knížata Sochot a starsí jeho, sedmdesáte sedm mužů.

15 Přised pak k obyvatelům Sochot, řekl: Aj, Zebah a Salmun, pro něž
jste mi utrhali, řkouce: Zdali moc Zebaha a Salmuna jest v ruce tvé,
abychom dali ustalým mužům tvým chleba?

16 Protož vzav starsí města a trní s bodláčím z poustě té, dal na
nich příklad jiným mužům Sochot.

17 I věži Fanuel rozbořil, a pobil muže města.

18 Potom řekl Zebahovi a Salmunovi: Jací to byli muži, kteréž jste
pobili na hoře Tábor? Odpověděli oni: Takoví jako ty, jeden každý
na pohledění byl jako syn královský.

19 I dí: Bratří moji, synové matky mé byli. Živť jest Hospodin,
byste byli živili je, nepobil bych vás.