19 (Nebo když byl učinil Hospodin Bůh z země vselikou zvěř polní, i
vsecko ptactvo nebeské, přivedl je k Adamovi, aby pohleděl na ně,
jaké by jméno kterému dáti měl; a jak by koli nazval Adam kterou dusi
živou, tak aby jmenována byla.

20 I dal Adam jména vsechněm hovadům, i ptactvu nebeskému, a vseliké
zvěři polní; Adamovi pak není nalezena pomoc, kteráž by při něm
byla.)

21 Protož uvedl Hospodin Bůh tvrdý sen na Adama, i usnul; a vyňal
jedno z žeber jeho, a to místo vyplnil tělem.

22 A z toho žebra, kteréž vyňal z Adama, vzdělal Hospodin Bůh ženu,
a přivedl ji k Adamovi.

23 I řekl Adam: Teď tato jest kost z kostí mých a tělo z těla mého;
tato slouti bude mužatka, nebo z muže vzata jest.

24 Z té příčiny opustí muž otce svého i matku svou, a přídržeti
se bude manželky své, i budou v jedno tělo.

25 Byli pak oba dva nazí, Adam i žena jeho, a nestyděli se.

Genesis 3

1 Had pak byl nejchytřejsí ze vsech živočichů polních, kteréž byl
učinil Hospodin Bůh. A ten řekl ženě: Tak-liž jest, že vám Bůh
řekl: Nebudete jísti z každého stromu rajského?

2 I řekla žena hadu: Ovoce stromů rajských jíme;

3 Ale o ovoci stromu, kterýž jest u prostřed ráje, řekl Bůh:
Nebudete ho jísti, aniž se ho dotknete, abyste nezemřeli.

4 I řekl had ženě: Nikoli nezemřete smrtí!

5 Ale ví Bůh, že v kterýkoli den z něho jísti budete, otevrou se
oči vase; a budete jako bohové, vědouce dobré i zlé.

6 Viduci tedy žena, že dobrý jest strom k jídlu i příjemný očima,
a k nabytí rozumnosti strom žádostivý, vzala z ovoce jeho a jedla;
dala také i muži svému s sebou, a on jedl.

7 Tedy otevříny jsou oči obou dvou, a poznali, že jsou nazí; i
navázali lístí fíkového a nadělali sobě věníků.

8 A v tom uslyseli hlas Hospodina Boha chodícího po ráji k větru
dennímu; i skryl se Adam a žena jeho před tváří Hospodina Boha, u
prostřed stromoví rajského.

9 I povolal Hospodin Bůh Adama, a řekl jemu: Kdež jsi?

10 Kterýžto řekl: Hlas tvůj slysel jsem v ráji a bál jsem se, že
jsem nahý; protož skryl jsem se.

11 I řekl Bůh: Kdožť oznámil, že jsi nahý? Nejedl-lis ale z toho
stromu, z něhožť jsem jísti zapověděl?

12 I řekl Adam: Žena, kterouž jsi mi dal, aby byla se mnou, ona mi dala
z stromu toho, a jedl jsem.

13 I řekl Hospodin Bůh ženě: Což jsi to učinila? I řekla žena: Had
mne podvedl, i jedla jsem.

14 Tedy řekl Hospodin Bůh hadu: Že jsi to učinil, zlořečený budes
nade vsecka hovada a nade vsecky živočichy polní; po břise svém
plaziti se budes, a prach žráti budes po vsecky dny života svého.

15 Nad to, nepřátelství položím mezi tebou a mezi ženou, i mezi
semenem tvým a semenem jejím; ono potře tobě hlavu, a ty potřes jemu
patu.

16 Ženě pak řekl: Velice rozmnožím bolesti tvé a počínání tvá,
s bolestí roditi budes děti, a pod mocí muže tvého bude žádost
tvá, a on panovati bude nad tebou.

17 Adamovi také řekl: Že jsi uposlechl hlasu ženy své, a jedl jsi z
stromu toho, kterýžť jsem zapověděl, řka: Nebudes jísti z něho;
zlořečená země pro tebe, s bolestí jísti budes z ní po vsecky dny
života svého.

18 Trní a bodláčí tobě ploditi bude, i budes jísti byliny polní.

19 V potu tváři své chléb jísti budes, dokavadž se nenavrátís do
země, poněvadž jsi z ní vzat. Nebo prach jsi a v prach se navrátís.

20 Dal pak byl Adam jméno ženě své Eva, proto že ona byla mátě
vsech živých.

21 I zdělal Hospodin Bůh Adamovi a ženě jeho oděv kožený, a
přioděl je.

22 Tedy řekl Hospodin Bůh: Aj, člověk učiněn jest jako jeden z nás,
věda dobré i zlé; pročež nyní, aby nevztáhl ruky své, a nevzal
také z stromu života, a jedl by, i byl by živ na věky, vyžeňme jej.

23 I vypustil jej Hospodin Bůh z zahrady Eden, aby dělal zemi, z níž
vzat byl.

24 A tak vyhnal člověka a osadil zahradu Eden cherubíny k východní
straně s mečem plamenným blýskajícím se, aby ostříhali cesty k
stromu života.

Genesis 4

1 Adam pak poznal Evu ženu svou, kterážto počavsi, porodila Kaina a
řekla: Obdržela jsem muže na Hospodinu.

2 A opět porodila bratra jeho Abele. I byl Abel pastýř ovcí, a Kain
byl oráč.

3 Po mnohých pak dnech stalo se, že obětoval Kain z úrody zemské
obět Hospodinu.

4 Ano i Abel také obětoval z prvorozených věcí stáda svého, a z
tuku jejich. I vzhlédl Hospodin na Abele a na obět jeho.

5 Na Kaina pak a na obět jeho nevzhlédl. Protož rozlítil se Kain
náramně, a opadla tvář jeho.

6 I řekl Hospodin Kainovi: Proč jsi se tak rozpálil hněvem? A proč
jest opadla tvář tvá?

7 Zdaliž nebudes příjemný, budes-li dobře činiti? Pakli nebudes
dobře činiti, hřích ve dveřích leží; a pod mocí tvou bude
žádost jeho, a ty panovati budes nad ním.

8 I mluvil Kain k Abelovi bratru svému. Stalo se pak, když byli na poli,
že povstav Kain proti Abelovi bratru svému, zabil jej.

9 I řekl Hospodin Kainovi: Kdež jest Abel bratr tvůj? Kterýž
odpověděl: Nevím. Zdaliž jsem já strážným bratra svého?

10 I řekl Bůh: Co jsi učinil? Hlas krve bratra tvého volá ke mně z
země.

11 Protož nyní zlořečený budes i od té země, kteráž otevřela
ústa svá, aby přijala krev bratra tvého z ruky tvé.

12 Když budes dělati zemi, nebude více vydávati moci své tobě;
tulákem a běhounem budes na zemi.

13 I řekl Kain Hospodinu: Větsíť jest nepravost má, než aby mi
odpustěna býti mohla.

14 Aj, vyhánís mne dnes z země této, a před tváří tvou skrývati
se budu, a budu tulákem a běhounem na zemi. I přijde na to, že kdo mne
koli nalezne, zabije mne.

15 I řekl mu Hospodin: Zajisté kdo by koli zabil Kaina, nad tím