propagátor čestiny. Narodil se v Hudlicích u Berouna. Působil na
gymnáziu v Litoměřicích, později na staroměstském gymnáziu v
Praze. Překládal z francouzstiny, angličtiny, němčiny a rustiny. Na
překladech ukazoval, že čestina je dostatečně schopná vyjádřit i
nejnáročnějsí myslenky světové literatury.

Slovesnost - Učebnice literární teorie a poetiky s čítankou pro
gymnázia. V tomto díle se teoreticky věnuje satiře a humoru.

Josef Kajetán Tyl - České obrozenecké drama dosáhlo v jeho tvorbě
vrcholu. Narodil se v Kutné Hoře. Studoval na pražském akademickém
gymnáziu, ale odesel ho dokončit do Hradce Králové. Zde Klicpera
působil jako gymnaziální profesor. Ten v něm probudil lásku k
divadlu. Po maturitě dva roky působil u kočovné společnosti, poté
vstoupil do služeb vojenské správy. Věnoval se ale hlavně divadlu,
spisovatelské činnosti, žurnalistice a organizování českého
společenského života. Ve čtyřicátých letech se podílel na
českých hrách ve Stavovském divadle jako dramaturg, překladatel i
původní autor. Za své postoje během revolučních zápasů byl
propustěn a měl zakázáno pobývat v Praze. Řídil pak kočovnou
divadelní společnost, a když byla násilně rozpustěna, vstoupil do
jiné divadelní společnosti. Zemřel v bídě a nemoci na své
divadelní pouti v Plzni ve věku 48 let.

Strakonický dudák - Dramatická báchorková divadelní hra. Dosáhla
velké popularity. Příběh vypráví o dudákovi Svandovi, kterému
chudoba brání ve sňatku s milovanou Dorotkou. Proto musí odejít do
světa, aby zbohatl. U lesa jej ale přepadne únava a Svanda usíná.
Mezitím mu jeho matka, lesní víla Rosava, očaruje dudy. Ty pak
vyhrávají tak čarovně, že brzy získal spoustu peněz. Jeho
bohatství rychle přilákalo vypočítavého sekretáře Vocilku, který
se vetřel do jeho přízně. V jedné neznámé zemi Svanda rozesmál
smutnou princeznu Zuliku a byl bohatě odměněn. Dorotka se nemohla
Svandy dočkat, proto se za ním i s jeho přítelem Kalafunou vypravila.
Přisli právě ve chvíli, kdy je Svanda povolán na zámek a tam jej
princezna nutí, aby si ji vzal. Tomu chce Kalafuna zabránit. Vocilka
namluví králi, že jsou to nějací blázni, a Dorotka s Kalafunou jsou
strážemi vyvedeni. Pak přichází princ, kterému byla Zulika
zaslíbena a nechá Svandu uvrhnout do vězení. Vocilka uteče. Ve
vězení se Svandovi zjeví jeho matka Rosava a chce ho vysvobodit.
Protože mu prozradila své tajemství, je odsouzena královnou víl
Lesanou k vyhnanství mezi divoké ženy kde musí zůstat, dokud ji a
Svandu nevysvobodí věrná láska prosté dívky. Vysvobodila je Dorotka.
Rosava se opět stala vílou a Svanda se vrátil domů a později se
s Dorotkou smířili. Hra je příběhem o hledání stěstí, o lásce k
domovu, vlasti, národu, ale i oslavou pravé české povahy.

Předchůdci realismu

Karel Havlíček Borovský (1821-1856) - Pocházel ze zámožné kupecké
rodiny. Gymnázium vystudoval v Německém Brodě. Po maturitě se
rozhodl pro studium teologie, protože se domníval, že povolání kněze
mu dovolí výchovně působit mezi lidmi. Způsob života v semináři i
postoj ředitele donutily Havlíčka k vyjádření odporu vůči církvi
a vystoupení ze semináře. Poté odesel do Ruska, kde pracoval jako
vychovatel. Poznal, že carský absolutismus se nelisí od rakouského a
je ke svobodě národů stejně nepřátelský. Kritiku carské vlády
obsahuje soubor článků Obrazy z Rus. V Rusku také začal psát
epigramy, kterými byl Havlíček proslulý. Pro neshody se
zaměstnavatelem se navrátil do vlasti a převzal vedení Pražských
novin a přílohy České včely. Roku 1848 založil Národní noviny a
později satirickou a humoristickou přílohu Sotek. Jeho cílem nebylo
čtenáře pouze bavit, ale předevsím vychovávat. V novinách
zaútočil na rozpustění řísského sněmu. Noviny byly zastaveny a
Havlíček zatčen za pobuřování. Po propustění se odstěhoval do
Kutné Hory a vydává časopis Slovan, který se obrací k lidovým
vrstvám. Kritizoval rakouskou vládu i církev. Jednotlivá čísla byla
cenzurována, zabavována, a proto Havlíček roku 1851 vydávání
časopisu sám zastavil. Vláda neumlčela Havlíčka zatčením ani
zastavováním novin a časopisů. Užila proto radikálního prostředku.
Havlíček byl tajně zatčen a deportován do vyhnanství do Brixenu
(1851). V Brixenu studoval lidovou slovesnost, odborně se vzdělával a
napsal tři hlavní satirické skladby: Tyrolské elegie, Krále Lávru a
Křest svatého Vladimíra. Ty byly kritikou absolutismu a církve.
Havlíček nebyl pouze novinářem, satirikem, ale i politikem a
literárním kritikem. Jako politik by liberálem. Žádal, aby byla
vydaná ústava a Rakousko se přeměnilo ve spolek samosprávných
národů a Česi byli zrovnoprávněni s Němci. Po rozpustění
kroměřížského sněmu si uvědomil, že buržoazie se spokojí s
hmotnými zisky a národní zájmy jsou jí cizí. Pobyt ve vyhnanství
Havlíčka podlomil. Roku 1855 se smí vrátit do Čech a roku 1856
umírá na tuberkulózu.

Tyrolské elegie - Forma skladby připomíná lidovou píseň. Havlíček
zde ironicky líčí své zatčení, deportaci do Brixenu a odloučení od
domova. Skladba je plná bystré ironie a mrazivého sarkasmu. Útočí
zde na Bacha, který ho prý posílá na zdravotní dovolenou, a celou
rakouskou vládu. K tomu mu posloužila skutečná scéna, kdy se při
cestě do Brixenu v jednom alpském průsmyku splasili koně a rakouský
doprovod je nebyl schopen uklidnit. Havlíček se poté ptá, jak chce
rakouská vláda panovat celé řísi, když nedokáže zvládnout ani
koňské spřežení.