Milan Kundera - Básník, prozaik a dramatik. Narodil se v Brně v rodině
muzikologa Ludvíka Kundery, profesora JAMU. Sám JAMU, současně s
filozofií, studoval. Studia ukončil na FAMU. Tam také později jako
docent přednásel světovou literaturu. V roce 1970 byl propustěn, roku
1975 odjel do Francie, kde přednásel na univerzitě. V listopadu 1979
byl zbaven československého státního občanství. Nyní žije v
Paříží, věnuje se literatuře a přednásí na Sorbonně. V jeho
dílech se objevuje paradoxní žert. Důraz klade na erotiku, která
umožňuje překonávat existenční samotu.

Domácí tvorba:

Člověk zahrada sirá - Touto sbírkou básní vstoupil do literatury. Je
dobově optimisticky laděná.

Poslední máj - Poéma věnovaná Juliu Fučíkovi.

Monology - Tyto básnické tvorby získaly největsí ohlas. Zachycují
erotickou lásku moderních lidí, kteří procházejí krizovými vztahy,
prázdnotou i odcizením, což jsou problémy vselidské. Po této sbírce
přestal psát poezii.

Majitelé klíčů - Drama s námětem z druhé světové války.
Střídmě zde užito techniky absurdního dramatu.

Směsné lásky, Druhý sesit směsných lásek a Třetí sesit směsných
lásek - Sbírky povídek. Získali si velkou popularitu.

Žert - Tento román nám ukazuje život vysokých skol a národa v době
stalinismu. Román je celou sérií žertů. Začne to nevinným vtípkem,
kterým chce vysokoskolák a komunista Ludvík Jahn rozzlobit svou dívku
Markétu, která je také zapálenou komunistkou. Ludvík odpoví
Markétě na dopis z politického skolení, který plný optimistického
nadsení pro socialismus, ale nezmiňuje se o jejich lásce, provokační
pohlednicí "Optimismus je opiem lidstva. Zdravý duch páchne blbostí.
Ať žije Trockij! Ludvík". Markéta postrádala smysl pro humor tohoto
druhu a předala pohlednici stranickému výboru fakulty. Tam je jeho
žert brán jako nepřátelský akt. Ludvík je vyloučen ze strany i z
fakulty a odveden k černým jednotkám. Po letech se hrdina vrací k
vědecké práci. Naskytne se mu příležitost pomstít se svému
někdejsímu kolegovi Pavlu Zemánkovi, který se zasloužil o jeho
vyloučení z fakulty. Svede mu manželku Helenu a považuje to za
největsí žert. Opět odchází k tragickému momentu. Manžel totiž
nevěru přivítá, protože má jinou. Hrdinův pokus o pomstu tak
ztroskotá stejně absurdně jak absurdní byla kdysi jeho vina. Na konci
touží Ludvík po návratu do ztraceného ráje lidových písní, do
archaického města, "kde láska je jestě láskou a bolest bolestí".

Zahraniční tvorba:

Život je jinde - Román je rozloučením s lyrickým viděním světa.
Hlavní hrdina, tuctový básník Jaromil, v roce 1948 fanaticky obhajuje
socialismus a nakonec skončí jako udavač.

Valčík na rozloučenou - Tzv. lázeňský román. Intelektuál Jakub,
bývalý politický vězeň, se rozhodl kvůli bezvýchodnosti života za
normalizace emigrovat.

Kniha smíchu a zapomnění - Toto dílo má sedm částí. Objevují se
zde variace příběhů o devastaci českých lidí doma i v cizině.
Obsahuje esejistické a filozofické pasáže. V centru je problém
vymazání důležitých historických událostí z paměti národa.

Nesnesitelná lehkost bytí - Filozofický román. Hlavními hrdiny jsou
dvě partnerské dvojice. První tvoří pražský lékař Tomás a jeho
partnerka Tereza. Ta se živí jako servírka. Po roce 1968 oba emigrují
do Svýcarska. Tereza se ale za nějakou dobu vrací do Prahy a Tomás ji
nakonec následuje. Protože emigroval, je vyhozen z práce a živí se
jako myč oken. Oba odchází na vesnici a snaží se tak utéci před
StB, umírají ale při náhodné autonehodě. Druhou dvojici tvoří
bývalá Tomásova milenka, malířka Sabina, a její partner, svýcarský
levicový novinář Franz. Jejich vztah se rozpadá, protože Sabina není
schopna udržet trvalý vztah. Sabina odjíždí do Paříže, později do
USA. Franz je zabit jako oběť loupežného přepadení při demonstraci
na podporu solidarity s Kambodžou. Kromě těchto se v díle prolínají
i dalsí dějové linie, které ale nejsou tak výrazné.

Nesmrtelnost - Tento román je autorovým posledním vydaným dílem.
Zachycuje existenciální situaci člověka v 80. let 20. století. Jde o
příběh sester Agnes a Laury a jejich partnerů. Nacházíme zde variace
na témata času, smrti a nesmrtelnosti v životě osobním i v historii.
Toto dílo zaujalo významné místo ve světovém postmoderním románu.

Experimentální próza

Pavel Kohout - Prozaik, básník, dramatik, novinář a filmový
scénárista. Narodil se v Praze. Po maturitě na reálném gymnáziu
studoval estetiku a divadelní vědu na Filozofické fakultě Univerzity
Karlovy. V 50. letech obdivoval socialismus a patřil k tzv. kulturnímu
kádru komunistické strany. V letech 1949-1950 byl druhým kulturním
přidělencem na československém velvyslanectví v Moskvě, v letech
1951-1952 séfredaktorem časopisu Dikobraz. Vojenskou službu absolvoval
jako člen Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého. Od druhé
poloviny 60. let se angažoval jako reformista a stal se jednou z
vůdčích osobností Pražského jara v roce 1968. Za to byl vyloučen z
KSČ a za normalizace nesměl publikovat. V roce 1977 se stal
spoluautorem Charty 77 a musel čelit ostrým výhrůžkám a tvrdému
sikanování ze strany StB. Když v roce 1978 odjel na roční stáž do
Rakouska, nebyl mu následně umožněn návrat do republiky. Byl zbaven
československého občanství a společně s manželkou dál žil v
Rakousku.

Čas lásky a boje - Sbírka básní. Autor v ní vyjadřuje svůj obdiv k
budování socialismu.

Zářijové noci - Drama o povrchnosti politické práce v armádě.