zážitku už věděl.

Po chvíli se přece jen zvedl a odvlekl se do pokoje. Kuchyň minul bez
povsimnutí. Po tom úprku by stejně do žaludku nedokázal nic dostat. V
ložnici si zalezl do postele. Tak jak byl. Ani se nesvlékl. Zachumlaný
do peřiny se schoulil do klubíčka. Byl to chabý pocit bezpečí. Ale
lepsí než zůstat v prázdné chodbě. Usnul.

* * * * *

Probudil se, když už do pokoje svítilo slunce. Usklíbl se. Doslo mu,
že včera zapomněl zatáhnout závěsy. Taky si vzpomněl proč. A
jestě něco mu blesklo hlavou. Začervenal se. Zdál se mu sen. Nějak
podivný sen. Cítil v něm znovu jak mu po těle přejíždí ta ruka.
Cizí a přece nějak známá. Nemohl si vzpomenout. Jen ten pocit mu
říkal, že je to v pořádku. Ve snu se nebál. To si pamatoval. Líbilo
se mu to.

Líbilo!? Harry se prudce posadil. Kruci, jak to že se mu to líbilo?
Byla to přece...eee...mužská ruka. Ano, byl to muž. Tím si byl
jistý. Když ho k sobě přitiskl, tak-. Harry padl zpátky na polstář.
Byl zmatený. Tohle se mu jestě nestalo. Miloval přece Ginny. Byl s ní
tak rád. Sedávala mu na klíně v křesle v nebelvírské společenské
místnosti. Objímal ji. Líbal. Do vlasů, na čelo, na rty. Pravda,
nikdy se spolu nemilovali, na to bylo brzy, ale měl ji rád. Je nesmysl,
aby by se mu líbilo, že se ho dotýká muž. Rozhodl se ten sen
ignorovat. I pocity, které v něm vyvolal. Ano. Teď musí vstát. Ustlat
postel. Udělat snídani. Při té myslence mu zakručelo v žaludku,
přece jen naposledy jedl včera v poledne. Potom uklidí. A půjde na
trénink. Má spoustu práce. Nemůže se zabývat takovými pitomostmi.
Možná večer. Ale teď ne.

* * * * *

Dalsí ráno se probudil zpocený. A spokojený. Byl to příjemný sen.
Také mnohem odvážnějsí. Harry se mimoděk slastně protáhl. Snažil
se nevnímat ten slabý hlásek, který mu naseptával, že to není
normální. Byl to přeci jen sen. Nic důležitého. Vyhrabal se z pod
peřiny a sel se umýt. Až pod sprchou si uvědomil, že si brouká svou
oblíbenou písničku od Qeenů. To se mu už dlouho nestalo.

Potřásl hlavou. Určitě to není tím snem. Docela jistě za to může
fakt, že ten, kdo ho pronásledoval, se včera neobjevil. Harry byl
sťastný. Tak trochu doufal, že si ten neznámý vybral někoho jiného.
Nebyla to zrovna pěkná myslenka, ale nemohl si pomoct. Měl
zachraňování druhých plné zuby. Zatím se mu to spís vymstilo. Ne
že by litoval, ale...nebyl si úplně jistý, jestli by podruhé udělal
to samé.

Zastavil vodu a zabalil se do ručníku. Rychle se oblékl. Chvátal.
Dneska chtěl být na tréninku o něco dřív. Potřeboval si vyzkouset
jednu novou kličku a nechtěl, aby ho někdo ze spoluhráčů viděl.
Člověk nikdy neví, co je napadne a Harry už začínal být opatrný.

* * * * *

Dalsích pár dnů proběhlo v naprosté pohodě. Harry se každé ráno

probouzel se spokojeným úsměvem. Začínal si zvykat, že alespoň v
noci není sám. Nevyčítal si to. Konec konců sny končily dřív
než-...hm než. Vlastně ani pořádně nevěděl, co by mělo
následovat. A nijak zvlásť o takovou informaci nestál. Stačilo mu,
že ho ty cizí ruce objímají a hladí. Dovolí mu schovat se do jejich
náruče.

Ve famfrpálu se mu také dařilo. O víkendu opět chytil zlatonku.
Coraxové tak vyhráli rozdílem220:80. Což znamenalo, že Harry
zabodoval ve chvíli, kdy jeho družstvo prohrávalo. Vysloužil si tak
pochvalu od trenéra. Sice ne moc hlasitou, ale pochvala to byla. A
znamenala, že jeho pozice v týmu tak byla jistějsí.

Nejdůležitějsí bylo, že ten divný pocit byl pryč. Nikdo ho
nepronásledoval. Začínal doufat, že je to v pořádku. Sice tak trochu
věděl, že je nereálné, aby něco zmizelo samo od sebe, zvlásť když
se jednalo o černou magii, ale moc tomu potřeboval věřit. A tak tomu
věřil.

* * * * *

V úterý ráno se vzbudil vzrusený. Zaskočilo ho to. Samozřejmě s
tím měl své zkusenosti. Ale že zrovna tenhle sen...Chviličku
přemýslel, než se rozhodl, že nejjednodussí řesení bude to
nejlepsí. Vsunul ruku pod peřinu. Slabě zasténal, když se dotkl
naběhlé spičky penisu. Zavřel oči. Na okamžik se mu vrátil pocit ze
snu. Najednou zatoužil vědět jaké by to bylo, kdyby se ho takhle
dotýkala ta cizí ruka. Ztěžka se nadechl. Stačilo několik rychlých
pohybů ruky a přivedl se k orgasmu.

* * * * *

Harryho život se na chvíli uklidnil. Ve famfrpále se mu dařilo. Dostal
první výplatu, dokonce i s bonusem za vyhraná utkání. Mohl nakoupit
pár věcí. Knihy, oblečení, lepsí jídlo. Byl spokojený, že už
není závislý na zděděných penězích. A jeho sny...Těsil se na ně.
Člověk potřebuje mít nač se těsit. I kdyby to byla maličkost.

Zlom nastal po třech týdnech, když po tréninku nastupoval do autobusu.
Jen malinký záchvěv v jeho nitru mu prozradil, že neznámý je opět
zde. Harrymu se zježily chloupky na zátylku. Začínal se bát, že tu
byl pořád. Jen ho sledoval z větsí vzdálenosti.

Tentokrát ho nepronásledoval, tak jako minule, Harry se bez problémů
dostal do domu. Ale byl tu. Čekal. Vyčkával. Na co? Až Harry udělá
nějakou chybu? Merline! Jakou? A co když-? Harry vyskočil z křesla.
Začal přecházet po pokoji. Napadla ho mnohem horsí alternativa toho,
co může ten druhý chtít. Co když mají vsichni ti kouzelníci pravdu?
A Voldemort se může vrátit. Co když se chce vrátit? Skrze něho.
Třeba proto se na něj vrhl v té sprse. Teď se Harry opravdu bál.
Roztřásl se. Zrychlil svou pouť mezi oknem a dveřmi. Chtěl utéct.