sjednotil tehdejsí svět. Už tehdy se vsak Řekové začali
střetávat s novým ambiciózním národem - Římany, kteří
si v tomto období podmanili rozdrobený hellénistický svět a
stali se nejúspěsnějsími "sjednotiteli" starověku.

Makedonie vstupuje do dějin

V polovině 4. stol.př.n.l. se vyhranily 2 názory, jak vyvést
Řecko z krize:

1. Demosthénes a demokraté z Athén spatřovali vselék
v obnově dřívějsích politických institucí, což vsak
těžko mohlo vést k překonání řecké rozdrobenosti;

2. Isokratés doporučoval spojení řeckých států pod
společným vedením Sparty a Athén (později viděl tohoto
hegemona celkem realisticky v Makedonii) - jednotu pak
měla upevnit vseřecká útočná válka proti Persanům.

Rozhodující silou, která nakonce v polovině 4. stol.př.n.l.
dokázala překonat politickou anarchii, se stala Makedonie.

Řekové se do té doby dívali na Makedonii jako na
polobarbarskou zemi, kde se mluvilo jakýmsi řeckým nářečím
(Makedonci byli sice také Řekové, ale během doby se silně
promísili s původními indoevropskými Thráky a Ilyry).
K Helénům se hlásil předevsím vládnoucí rod Argeovců,
odvozující svůj původ od Hérakla.

V roce 359 př.n.l. se v Makedonii zmocnil vlády tehdy 23letý
Filip II. (Filippos II.), když jaksi "přehlédl" dědická
práva svého nezletilého synovce. Kombinací síly a diplomacie
se během následujícícho dvacetiletí stal pánem Řecka.

Filip provedl předevsím reformu vojenské organizace:

a) od Thébanů převzal taktiku tzv. kosého klínu - doposud
proti sobě soupeři útočili ve dvou rovnoměrně rozložených
řadách a poražen byl ten, kdo první ustoupil. Thébané tuto
řadu rozdělili na 2 křídla: jedno mělo defenzívní úlohu,
druhé pak úlohu útočnou;

b) rovnocennou součástí vojska učinil vedle těžké jízdy i
pěchotu, jejíž hlavní část tvořily oddíly, kterým se
říkalo falangy (řec. "falanx" = sik, řada). Byly to sevřené
útvary, které měly do sířky i hloubky 16 řad. Vojáci byli
kromě mečů a stítů vyzbrojeni i těžkým obouručním
kopím o délce 6-7 metrů (= sariss). Muži v prvních řadách
drželi kopí vztyčené sikmo vzhůru, kdežto vojáci zadních
řad je měli položena na ramenou těch, kdo stáli před nimi.
Vznikl tak obrovský čtvercový "ježek". A protože makedonské
sarissy byly delsí než kopí protivníků (ta měla průměrně
asi 4 m), byla falanx v přímém boji prakticky
nezasažitelná;

c) celou armádu podrobil tvrdému výcviku, ale zrovnoprávnil
příslusníky vsech druhů vojska, což mělo velký
psychologický význam;

d) nespokojil se s vítězstvím v bitvě, ale poraženého
nepřítele vždy pronásledoval až do úplného zničení;

e. při obléhání měst začal používat válečné stroje.

Filip byl ovsem i mistrem diplomacie, který svých cílů
dosahoval raději bez boje. Hrozil, sliboval (a sliby rusil),
podplácel a své protivníky se snažil navzájem znepřátelit.
Známé je jeho heslo: "Zlatem naložený osel dobude i
nejpevnějsí pevnost."

Největsí odpor kladly Filipovi Athény. Protimakedonskou stranu
tu vedl athénský řečník Demosthénes, který ve svých
filippikách (řečích proti Filippovi) neustále varoval před
makedonskou expanzí (např. že ani nepatří k Hellénům, že
se snaží znásilňovat Helladu, že Řeky zotročí atp.).
Podařilo se mu nakonec zorganizovat i velkou protimakedonskou
koalici (Thébané, Korinťané adal.).

K rozhodujícímu střetnutí mezi Makedonci a koalicí pak
doslo v létě 338 př.n.l. na pláni u Chairóneie v Boiótii.
Filipovo vojsko, v němž bojoval i jeho syn Alexandr, v bitvě
zvítězilo. Tím skončila i svoboda řeckých městských
států! Filip II. sice proklamoval vsehelénskou jednotu, ale
tato fráze ve skutečnosti přinesla řeckým obcím jen
makedonskou nadvládu a konec svrchovanosti.

Filip II.se teď stal skutečným pánem Řecka. Ke svým
bývalým nepřátelům se vsak zachoval překvapivě milosrdně.
Například do Athén vypravil poselstvo v čele s Alexandrem a
nabídl - smír!

Filipova velkorysost měla ovsem své vojensko-politické
důvody. Nechtěl totiž Řecko vojensky okupovat, protože na to
neměl dostatek sil, ale hodlal svůj vliv zajistit jinak. Jako
vítěz také nediktoval, ale navrhoval, což bylo pro poražené
snesitelnějsí.

Do Korintu svolal "mírový kongres", na němž vyhlásil novou
úpravu poměrů v Řecku. Toto historické zasedání
korintského kongresu - na němž se Řekové poprvé
v dějinách "sjednotili" - se konalo počátkem roku 337
př.n.l.

Filip tu "navrhl" vytvořit panhellénský spolek řeckých
států (synmachii). Tyto státy měly mít vnitřní autonomii a
války mezi nimi by byly zakázány. Makedonie se členem spolku
nestala, ale Filip s ním "uzavřel" zvlástní smlouvu, podle
níž se stal hegemonem, tj. vrchním vojevůdcem spolku