C

=

AP
+n
1

K2,

(III.227)

což po dosazení do vztahu (III.226) dává
V

AP
5=

4t 1 i

( R2 - r2 )

(III.228)

Odtud je vidět, že rozdělení rychlosti je v potrubí parabolické ( obr. 35 ), největSí je rychlost v případě r = 0, tedy v ose trubice, nejraenší pro r = R, tedy při stěně potrubí. Známe-li rozložení rychlostí, vypočteme snadno tok Qv • Plochou elementárního mezikruží o poloměru r a tloušťce dr proteče za jednotku času elementár­ ní objem kapaliny ( R 2 - r 2 ) dr, 4ni (III.229) odtud integrací v mezích bd 0 do R vychází pro cel­ kový objemový tok d Q v = v d S = 2 3 r r d r v = 23Tr Obr. 35 OTE4 8^ AP 1 (III.230)
ňP

Tento vztah j e jedním z možných vyjádření z á k o n a H a g e n o v a - P o i s e u i l o v a : Objemový tok viskózni kapaliny při larainárním proudění trubicí kruhového průřezu je přlmoúměrný tlakovému spádu ^ a čtvrté mocnině poloměru trubice a je nepřímo úměrný dynamické viskozite proudící kapaliny. Mají-li být tedy tlakové ztráty v potrubí malé, musíme volit potrubí s velkým poloměrem. Objemový tok můžeme také vyjádřit ve tvaru (III.231) 2 průměrná průtočná k de S = 3T R je průtočný průřez trubice a vg r y c hl o s t v daném průřezu, pro kterou srovnáním vztahů (III.230, 231) vy­ chází AP (III.232) S 8\ 1 «V Jak jsme již uvedli, při větších rychlostech proudění dochází k turbulenci, tvoření se vírů uvnitř proudící kapaliny. Pohyb kapaliny se při turbulentním prou­ dění řídí složitými zákonitostmi zjišťovanými většinou experimentálně, protože uce­ lené teorie vzniku turbulencí ještě neexistuje. Uvedené tvoření se vírů je samo zřejmě spojeno se značným vzrůstem vnitřního tření. S ohledem na tyto skutečnosti je snahou zabránit vzniku turbulencí. Kritériem, zda u konkrétního případu můžeme = S v. • s

68