přímce.

V odraženém světle vektor E kmitá převážně kolmo k rovině
dopadu (částečná polarizace). K úplné polarizaci dochází,
dopadá-li světlo na rozhraní pod tzv. polarizačním úhlem (pro sklo o
indexu lomu n = 1,5 je tento úhel 57^o).

K částečné polarizaci dochází i při lomu světla - vektor E kmitá
rovnoběžně s rovinou dopadu. Lepsí polarizace lze dosáhnout
opakovaným lomem světla.

Krystaly některých látek jsou anizotropní - rychlost světla je
v různých směrech různá. U těchto krystalů (islandský vápenec)
nastává dvojlom. Světlo se na rozhraní s krystalem rozdělí na dvě
části - paprsek řádný a mimořádný. Oba paprsky jsou polarizované,
vektory E kmitají v navzájem kolmých rovinách.

4.2 Fotometrie

Zdroje světla vysílají kromě světelného záření také záření
jiných frekvencí (infračervené, ultrafialové). Vysílané záření
přenásí do prostoru energii. Z celkové energie záření se pro
vnímání okem uplatňuje jen část - světelná energie.

Fotometrie - popisuje světelné zdroje a osvětlení ploch z hlediska
vnímání okem.

Světelný tok: Φ= ΔE[s/]Δt

ΔE[s] ... světelná energie, která projde danou plochou v okolí
zdroje za dobu Δt

1 lumen je světelný tok vyzařovaný bodovým vsesměrovým zdrojem o
svítivosti 1 cd do kužele o prostorovém úhlu 1 steradián.

Svítivost zdroje: I = ΔΦ/ΔΩ

ΔΦ...světelný tok vyzařovaný bodovým vsesměrovým zdrojem do
prostorového úhlu o velikosti ΔΩ

Osvětlení: E = ΔΦ/ΔS

ΔΦ... světelný tok dopadající na plochu o obsahu ΔS

Osvětlení plochy závisí na svítivosti zdroje I, na její vzdálenosti
od zdroje a na úhlu dopadu světla na tuto plochu:

E = I. cos α / r^2

- atomy tělesa získávají vlivem tepelného pohybu vyssí energii a tu
pak vyzařují v podobě energie elektromagnetického záření -
vyzařují ho a

Vsechna tělesa vysílají (a pohlcují) tepelné (infračervené)
záření, tím se mění jejich vnitřní energie (teplota). Vlnové
délky vysílaného tepelného záření závisejí na teplotě tělesa
(rostoucí teplota - kratsí vlnové délky). Vyzařování tepelného
záření tělesy je ovlivněno jejich schopností záření nejen
vysílat, ale i pohlcovat či odrážet

700^oC - rudočervená

900^oC - červená

1100^oC - oranžová

1300^oC - bílá

- modrobílá

Černé těleso - dokonale pohlcuje veskerou energii, která na ně
dopadá (fyzikální abstrakce). Nedochází k žádnému odrazu
záření, těleso se jeví jako dokonale černé.

Energie ve spektru černého tělesa je rozložena nerovnoměrně. Maximum
intenzity se s rostoucí teplotou tělesa posouvá ke kratsím vlnovým
délkám.

Energie elektromagnetického záření není vyzařována nebo pohlcována
spojitě, ale po určitých kvantech energie. Velikost těchto kvant
závisí na frekvenci záření: E = h.f

h ... Planckova konstanta (h = 6,6 . 10 ^-34J.s) infračervené

Záření vysílané tělesy je zdrojem informací o jejich látkovém
složení (spektrální analýza). Rozkladem světla (hranolem či
mřížkou) vzniká spektrum. Na základě intenzity a polohy čar ve
spektru usuzujeme na obsah prvků ve zkoumané látce.

Emisní spektrum - spektrum světla vyzařovaného látkou

Absorpční spektrum - spektrum světla pohlceného při průchodu látkou

Čárové spektrum - spektrum vyzařované atomy plynů

Spojité spektrum - spektrum světla vyzařovaného rozžhavenými
pevnými látkami a kapalinami.

Pásové spektrum - zdrojem jsou zářící molekuly látek

Rentgenové záření - elektromagnetické záření, jehož vlnové
délky leží v intervalu 10^-9m až 10^-12m); vzniká při dopadu rychle
se pohybujících elektronů na povrch kovu (rentgenka).

Proniká i neprůhlednými předměty (pohlcování záření závisí na
pořadovém čísle prvku v per. soustavě). Při průchodu rentgenového
záření krystalem vzniká ohybový obrazec.

Brzdné záření (spojité), charakteristické záření (čárové)

speciální teorie relativity

Základní poznatky speciální teorie relativity

Speciální teorie relativity je založena na dvou Einsteinových
postulátech.

Speciální princip relativity: Vsechny inerciální vztažné soustavy
jsou pro popis fyzikálních dějů rovnocenné. Žádnými fyzikálními
pokusy provedenými uvnitř inerciální soustavy nelze dokázat, zda je
daná soustava v klidu, nebo v rovnoměrném přímočarém pohybu.

Princip konstantní rychlosti světla: Ve vsech inerciálních vztažných
soustavách má rychlost světla ve vakuu stejnou velikost, a to ve vsech
směrech a nezávisle na vzájemném pohybu zdroje světla a pozorovatele.

Důsledky Einsteinových postulátů:

Relativnost současnosti

Dvě současné události, které nastaly v různých místech zvolené
inerciální vztažné soustavy, nejsou současné z hlediska
pozorovatele, který se vzhledem k dané soustavě pohybuje rychlostí
blízkou rychlosti světla ve vakuu.

Dilatace (prodlužování) času

Měří-li pozorovatel čas na hodinách, které se vzhledem k němu
pohybují rychlostí blízkou rychlosti světla ve vakuu, naměří délku
časového intervalu delsí než na hodinách, které jsou vzhledem
k němu v klidu.

  '  

Kontrakce (zmensování) délky

Délka tělesa v soustavě, vzhledem k níž se těleso pohybuje, je
vždy mensí než délka tělesa v soustavě klidové.

l = l[0]

Relativistické skládání rovnoběžných rychlostí

u = (u' + v) / (1 + u'v/c^2)

Relativistická hmotnost a hybnost

Hmotnost (hybnost) tělesa se s jeho rostoucí rychlostí zvětsuje

m = m[0] /  p = m.v = m[0] /   v

m ... relativistická hmotnost, m[0] ...klidová hmotnost