třeba přijít včas a také být dobře připraven)

- před a, i, ani při souřadném spojení čárku nepíseme

Citoslovce:

- vyjadřují nálady, vůli a city mluvícího

- jsou zvukomalebná - onomatopoická (chichi)

1. původní - ach

2. ustrnutím tvarů - panečku, holečku

- větsinou stojí samostatně a chápeme je jako samostatný větný
člen

- někdy zastupují přísudek - vrabci frnk na střechu

Výslovnost v čestině I.

- dána pravidly, která se vyvíjí

- nevzniká podle jazykového citu

- jednotlivé hlásky vstupují do příbuzných skupin

- rozhodující je vyslovovat celou skupinu zněle nebo nezněle

1. skupina hlásek ve slově sbor: b - znělé => celá skupina zněle

2. druhá hláska neznělá => první hláska se vyslovuje nezněle

3. výjimka: souhláska "v": př. dvoje - bez problémů,

když užijeme "v" za "t" zůstává tvoje

4. sh: a) celé zněle

b) celé nezněle

5. slovo kresba - v 1.p. krezba, v 2.p. bez krezeb (to stejné)

Výslovnost v čestině II.

1. po hlásce znělé následuje znělá - vyslovujeme zněle

Př. zpěv burácel sálem

2. po hlásce znělé následuje neznělá - vyslovujeme nezněle

Př. zpěv se rozléhal sálem

3. písmeno h na počátku slova

Př. hřbitov

4. písmeno l uvnitř slova

Př. jablko

5. písmeno j uvnitř slova

Př. pojď

6. hlásky, které se písí zdvojeně se vyslovují jako jedna

Př. babiččin

Výslovnost cizích slov

- cizí slova stále více pronikají do čestiny

- byla stanovena pravidla pro jejich užívání

1. větsinou se písí krátce, ale mohou se vyslovovat i dlouze, Př.
archiv

2. slova písící se se z se mohou vyslovovat i se s, Př. prezident

3. hlásky písící se s x, vyslovujeme jako ks nebo gz, Př. existence

4. hlásky th vyslovujeme počestěle jako tch, Př. téma

5. k před samohláskou se před r a l vyslovuje jako k, Př. demokracie

6. sch se ponechává, Př. schéma

7. sp, st, sk, se neměkčí a vyslovuje se ve psané podobě, Př.
student

15.Podmiňovací způsob

podmiňovací způsob: a) činný - podmiň. způsob slovesa býti a
příčestí minulé činné př. bych nesl - přítomný čas

byl bych nesl - minulý čas

b) trpný - podmiň. způsob slovesa býti a příčestí trpné

př. byl bych nesen - přítomný čas

byl bych býval nesen - minulý čas

Přenásení slovního významu

- souvisí s tím, že slova nejsou jednoznačná, ale mohou mít více
významů

- významy se slovně přenásejí

1. Metafora: přenásení na základě podobnosti, př. oko

2. Metonymie: přenásení na základě souvislosti, př. četl jsem
Jiráska

3. Synekdocha: záměna části za celek, př. Pane, nejsem hoden, abys
vstoupil pod střechu mou.

4. Rozsířená metafora:

a) frazeologická: To je házení hrachu na zeď

b) lexikologický prvek: Teče nám kohoutek u vodovodu

- metaforické vyjádření semantického prvku

Využívání mnohovýznamovosti slov

- v čestině lze dobře využívat i z hlediska formálního

- stejně znějí, ale mají různý význam, různá slova mají podobný
význam, atd.

1. Homonyma: stejně znějí, ale mají různý význam, př. kolej

2. Synonyma: různě znějí, ale mají stejný nebo podobný význam,
př. klid, mír, pokoj

3. Antonyma: mají protikladný obsah, př. úzký - siroký

Automatizace a aktualizace výrazu:

- automatizace: takové užití slov, jejichž výslovnost funguje
automaticky, př. Dobré ráno

- aktualizace: také výrazová obměna - zdůrazňuje naléhavost
sdělení, př. Kam letís, Kam kvačís

16.Podstatná jména

- názvy osob, zvířat, věcí, nositelů činnosti, stavu, změny stavu

- flexibilní slova, k obměně dochází podle pádů

dělení: a) původní - pes, dům

b) odvozená - přesila, příběh

a) konkrétní - pes, auto

b) abstraktní - láska, naděje

a) obecná - skola, dopis

b) vlastní - osobní: křestní jména: Zdeněk

příjmení: Novák

zeměpisná: názvy řek, hor

národní: příslusníci národů

odvozování podstatných jmen: 1. předponami - přípis

2. příponami - a) podle zaměstnání (ář rybář)

b) obyvatele (an Moravan)

c) činitel (tel sběratel)

d) nositel vlastností (ák dobrák)

e) nástroj (ka násadka)

f) místo děje (írna tavírna)

g) vlastnosti a děje (í psaní)

h) zdrobněliny (ek stromek)

Kategorie podstatných jmen

- pád, číslo, rod, bytost, skloňování, vzor

- pád: 7pádů (kdo co, koho čeho...) 1. nomindin, genitiv, dativ,
akuzativ, vokativ, lokál, instrumentál, 6.pád v latině - ablativ

- číslo: dvojí, zbytky dvojného čísla

- hromadná slova: mají tvar jednotného čísla, znamenají množství

- pomnožná slova: mají tvar množného čísla, znamenají i věc
jednotlivou

- látková slova: vyjadřují celek i část

rod: mužský: maskulinum, ženský: femininum, střední: neutrum, jsou
slova, která mezi rody kolísají

bytost: jen u mužského rodu, odlisuje gramatickou i pravopisnou podobu

Vzory podstatných jmen

- kritérium rodu narozdíl od staročestiny

1. rodu mužského:

- bez koncovky: hrad (2. sg. - lesu, hradu, 5. sg. - kalichu, hrade, 6.
sg. - zámku, hradě, 6. pl - zámcích, hradech)

pán (3. 6.

muž

stroj

- s koncovkou: předseda (1. pl. - předsedové, husité, 6. pl. -
předsedech, sluzích)

soudce (3. 6. sg. - soudci, soudcovi, 1. pl. - soudci, soudcové)

2. rodu ženského:

- s koncovkou: žena, nůse (2. pl. - bez nůsí, ulic)

- bez koncovky: píseň, kost (2. sg. - písně¨, kosti)

3. rodu středního:

- město: 6. sg. - městě, městu

6. pl. - městech, městečkách

- moře: podvzor kuře - bez kuřete