rychlejsí. Rozmetal Pettigrewa na kusy..."

Profesorka McGonagallová se hlasitě vysmrkala. "Byl to posetilý
chlapec," prohlásila roztřeseným hlasem, "udělal hloupost... pro
souboje nikdy neměl vlohy.. měl to přenechat ministerstvu..."

"To vám teda řeknu, že dostat se k Blackovi dřív než Pettigrew, tak
jsem se na vsecky hůlky vykaslal - byl bych toho ničemu roztrhal na
takhle malý kousky," zavrčel Hagrid.

"Nevíte, o čem mluvíte, Hagride," obořil se na něj Popletal. "Když
Blacka zahnali do kouta, neměl proti němu naději nikdo kromě jednotky
vycvičených úderných kouzelníků ze Sboru pro prosazování
kouzelnických zákonů. Já jsem tehdy byl ministrovým náměstkem a
pověřili mě řízením odboru kouzelnických katastrof. Byl jsem jeden
z prvních, kdo dorazili na místo činu, když Black vsechny ty lidi
zavraždil. Nikdy - nikdy na to nezapomenu. Dodnes se mi o tom občas
zdá. Kráter uprostřed ulice, tak hluboký že narusil stoku pod ní. A
vsude mrtvoly. Ječící mudlové. A Black tam stál a smál se a před
ním leželo to, co zbylo z Pettigrewa - hromádka zkrvaveného osacení a
pár - pár drobounkých -"

Popletalův hlas náhle umlkl. Do ticha zatroubilo pět nosů, které
smrkaly do kapesníků.

"No, takhle to tedy bylo, Rosmerto," pokračoval chraptivě Popletal.
"Blacka odvezlo dvacet příslusníků Sboru pro prosazování
kouzelnických zákonů a Pettigrew dostal Merlinův řád prvního
stupně, což si myslím, že aspoň trochu utěsilo jeho ubohou matku. A
Black byl od té doby v Azkabanu."

Madame Rosmerta dlouze vzdechla. "Je pravda, že zesílel, pane
ministře?"

"Byl bych moc rád, kdybych to mohl potvrdit," odpověděl váhavě
Popletal. "Rozhodně se domnívám, že porážka jeho pána ho na chvíli
připravila o zdravý rozum. Vražda Pettigrewa a vsech těch mudlů, to
byl čin zoufalého a do kouta zahnaného člověka... čin krutý a
nesmyslný. Viděl jsem ale Blacka při své poslední inspekci Azkabanu.
Abyste věděli, větsina azkabanských vězňů jen vysedává potmě a
sami pro sebe si mumlají něco, co nedává žádný smysl... mě ale
sokovalo, jak Black vypadal normálně. Mluvil se mnou naprosto
racionálně. Vyvádělo mě to z míry. Řekli byste, že se prostě jen
nudí - úplně klidně se mě zeptal, jestli už mám přečtené noviny,
a tvrdil, že mu chybí lustění křížovek. Ano, žasl jsem nad tím,
jak málo na něj mozkomorové působí - a přitom to byl jeden z
nejpřísněji střežených trestanců v celé věznici, abyste věděli.
Mozkomorové se za dveřmi jeho cely střídali ve dne v noci."

"Co ale myslíte,. že míní udělat teď, když utekl?" zeptala se
madame Rosmerta. "Dobrý bože, pane ministře, snad se nechce znovu
spojit s Vy-víte-kým, že ne?"

"Dovolil bych si tvrdit, že to opravdu je jeho... ehmm... konečný
plán," prohlásil vyhýbavě Popletal. "Doufáme ale, že Blacka chytíme
mnohem dřív, než by se mu to mohlo podařit. Musím přiznat, že
Vy-víte-kdo opustěný a bez přátel je jedna věc... Ale kdyby se k
němu vrátil jeho nejoddanějsí služebník, vůbec se mi nechce
pomyslet na to, jak rychle by mohl získat svou někdejsí moc..."

Ozvalo se tiché ťuknutí skla o dřevo. Někdo odložil sklenici na
stůl.

"Poslyste, Korneliusi, pokud chcete opravdu povečeřet s ředitelem,
měli bychom už vyrazit zpátky na hrad," ozvala se profesorka
McGonagallová.

Harry uviděl, jak postupně vstalo pět párů nohou, mihly se lemy
plásťů a blystivé podpatky madame Rosmerty odcupitaly k baru. Dveře
hostince U Tří kosťat se otevřely, dovnitř vletěl dalsí oblak
sněhu a učitelé byli titam. "Harry?" Ron a Hermiona se naklonili.

Pod stolem se objevily jejich obličeje. Oba kamarádi na Harryho upřeně
zírali a nevěděli, co říct.

Kapitola jedenáctá

Kulový blesk

Harry neměl moc jasno v tom, jak se mu podařilo dostat se zpět do
sklepa Medového ráje, projít tajným tunelem a vynořit se zas doma na
hradě. Pamatoval si jen, že zpáteční cesta jako by vůbec nezabrala
žádný čas a že si během ní sotva uvědomoval, co vlastně dělá,
protože v hlavě mu stále jestě dunělo od vseho, co právě vyslechl.
Proč mu o tom nikdy nikdo neřekl? Brumbál, Hagrid, pan Weasley,
Kornelius Popletal... proč se mu nikdo z nich nezmínil o tom, že jeho
rodiče zemřeli, protože je zradil jejich nejlepsí přítel?

Ron s Hermionou ho během večeře neustále nervózně pozorovali a
neodvažovali se stočit řeč na to, co vyslechli U Tří kosťat, neboť
hned vedle nich seděl Percy. Když potom vysli do přeplněné
společenské místnosti, zjistili, že Fred s Georgem tam ze samého
nadsení nad koncem pololetí odpálili půltucet hnojůvek. Harry, který
nechtěl, aby se ho dvojčata začala vyptávat, jestli se dostal nebo
nedostal do Prasinek, se nenápadně vytratil k prázdným ložnicím a
rovnou zamířil k nočnímu stolku. Odsunul stranou svoje knihy a během
okamžiku nasel, co hledal - v kůži vázané album s fotografiemi,
které mu Hagrid dal před dvěma lety a které bylo plné snímků jeho
matky čarodějky a otce kouzelníka. Posadil se na postel, zatáhl kolem
sebe závěsy a začal v albu listovat a hledat, dokud...

Zarazil se u fotografie ze svatebního dne svých rodičů. Byl na ní
otec, který na něj mával a siroce se usmíval; nezkrotné vlasy, které
po něm Harry podědil, se mu ježily vsemi směry. Byla na ní matka
zářící stěstím, která se s tatínkem držela za ruku. A tady.. to
musí být on! Jejich nejlepsí přítel... Harry mu nikdy předtím
nevěnoval pozornost.

Nebýt toho, že věděl, že jde o stejného člověka, v životě by ho
nenapadlo spojovat si muže na této staré fotografii s Blackem. Vůbec