prozradil o dracích, nejspís řekl ostatním studentům z Mrzimoru, aby
ho nechali na pokoji. Ubylo také odznaků Podporujte CEDRIKA DIGGORYHO.
Draco Malfoy mu samozřejmě při každé příležitosti dál citoval z
článku Rity Holoubkové, jeho posluchači se vsak smáli stále méně -
a aby se Harry cítil jestě pohodověji, o Hagridovi se v Denním věstci
neobjevila ani řádka. "Vo kouzelný tvory se teda moc nezajímala, abych
pravdu řek," ujistil je Hagrid, když se ho při poslední hodině péče
o kouzelné tvory vsichni tři vyptávali, jak dopadlo jeho interview s
Ritou Holoubkovou. Také se jim nesmírně ulevilo, že už od nich Hagrid
nevyžadoval, aby se skvorejsů přímo dotýkali, takže toho dne se jen
schovávali za jeho boudou, aby na ně neprselo, seděli u stolu
postaveného na kozách a chystali pro ty jeho nestvůry nový výběr
lahůdek. "Pořád mě votravovala, abych jí povídal vo tobě, Harry,"
pokračoval potichu. "Tak jsem jí řek, že jsme kamarádi vod ty doby,
co jsem tě vodvez vod Dursleyovejch. ,A to jste mu za celé čtyři roky
nikdy nemusel vyhubovat?' vyptávala se. .Nikdy vás při vyučování
nerozčilil?' Řek jsem jí, že ne, a vona koukala jak sůva z nudlí.
Jako by vodě mě chtěla slyset jen samý stížnosti, jak jses hroznej,
Harry." "To taky chtěla," přikývl Harry, hodil do velké kovové mísy
kousky dračích jater a zvedl nůž, aby přikrájel dalsí. "Nemůže o
mně pořád psát jako o tragickém malém hrdinovi, to už by byla
nuda." "Potřebuje nový drby, Hagride," potvrdil Ron znalecky a vylupoval
mločí vajíčka. "Čekala, že jí řeknes, že Harry je sílenec a
kriminálník!" "Ne, to určitě ne!" upřímně se vyděsil obr. "Měla
požádat o rozhovor Snapea," mínil Harry ponuře. "Ten jí o mně
navykládá to nejhorsí, kdy si jen vzpomene. Od té doby, co do skoly
nastoupil, Potter věčně jen porusuje řády..." "To Snape vopravdu
řek?" zeptal se Hagrid a Ron s Hermionou vyprskli smíchy. "Vobčas jsi s
řádama byl trochu na stíru, to jo, ale dovopravdy jses přece príma!"
"Díky, Hagride," zazubil se na něj Harry. "Hagride, a přijdes na Boží
hod na ten ples?" chtěl vědět Ron. ,Jo, říkal jsem si, že to přídu
vomrknout," potvrdil Hagrid chraplavě. "Počítám, že by to mohla bejt
docela paráda. Ty budes zahajovat jako předtanečník, že jo, Harry? S
kým vůbec pudes?" Já zatím nevím," přiznal a cítil, jak rudne, ale
Hagrid už se dál nevyptával. Týden před vánočními prázdninami
vseobecné pozdvižení ve skole den ze dne sílilo. O vánočním plese
kolovaly nejrůznějsí fámy, z nichž Harry přinejmensím polovině
nevěřil - například tomu, že Brumbál koupil od madame Rosmerty na
osm set soudků slazené a kořeněné medoviny. Nejspís ale byla pravda,
že na plese budou účinkovat Sudičky. Harry vůbec nevěděl, kdo to
je, protože nikdy neposlouchal kouzelnické rádio, ale podle toho, jak
vyváděli ti, kdo vyrůstali na pořadech SKRS (Sdružení kouzelnických
rozhlasových stanic), si domyslel, že to je slavná hudební skupina.
Někteří učitelé, třeba maličký profesor Kratiknot, se ani
nepokouseli je něco učit, když bylo jasné, že jsou myslenkami úplně
jinde: ve středu jim při vyučování dovolil hrát hry, a sám si skoro
celou hodinu povídal s Harrym o tom, jak při prvním úkolu turnaje
tří kouzelnických skol výtečně použil přivolávači kouzlo. Jiní
učitelé už tak velkodusní nebyli: například profesora Binnse by nic
na světě neodvrátilo od toho, aby jim předčítal své poznámky o
povstáních skřetů. Jelikož mu vsak ani vlastní smrt nezabránila v
tom, aby přednásel dál, domysleli se, že taková maličkost jako
Vánoce ho nemůže odradit. Udivující bylo, jak v jeho podání i ty
nejlítějsí a nejkrvavějsí vzpoury skřetů zněly stejně nudně jako
Percyho zpráva o tlousťce stěn kotlíků. Zato Moody a profesorka
McGonagallová při svých hodinách zaměstnávali studenty až do
poslední chvíle, a Snape by spís přijal Harryho za vlastního, než
aby jim při vyučování dovolil hrát hry. Vsechny je provrtával
nenávistnýma očima a pak jim sdělil, ať při poslední hodině
počítají s praktickou zkouskou z protijedů. Je to zloduch,"
postěžoval si Ron večer v nebelvírské společenské místnosti.
"Vytasí se na nás se zkousením při poslední hodině a zkazí nám
zbytek dní do prázdnin spoustou opakování." "Mhm... ale ty se zrovna
nepřetrhnes, co?" namítla Hermiona a podívala se na něj přes své
poznámky z lektvarů. Ron totiž z balíčku Rachavého Petra právě
stavěl domeček z karet - bylo to mnohem zábavnějsí než s
mudlovskými kartami, protože tenhleten mu mohl kdykoli vybuchnout.
"Vždyť jsou skoro Vánoce, Hermiono," prohlásil Harry líně; seděl v
křesle u krbu a snad posté si četl Létání s Kanonýry. Hermiona ho
také setřela přísným pohledem. "Myslím, že by ses mohl zajímat o
něco důležitějsího, Harry, i když nemás chuť učit se protijedy!"
"O co třeba?" zeptal se Harry a díval se přitom na Joeyho Jenkinse z
mužstva Kanonýrů, jak odpaluje Potlouk proti střelci Netopýrů. "O to
vejce!" sykla jeho kamarádka. "Ale Hermiono, mám přece čas až do
čtyřiadvacátého února," bránil se Harry. Zlaté vejce si v ložnici
uložil do kufru a od toho večírku po splnění prvního úkolu ho
neotevřel. Co vsechno to skřípavé ječeni znamená, bude ostatně
potřebovat vědět až za dva a půl měsíce. "Možná ale potrvá
týdny,než to rozlustís!" namítla Hermiona. Jestli vsichni ostatní
budou vědět, jaký je přístí úkol, a ty ne, budes vypadat jako
úplný hlupák!" "Nech ho, Hermiono, zaslouží si chvilku pohov," řekl
Ron a postavil nahoru poslední dvě karty. Vzápětí domek vybuchl a