kdy uzřím bělma jejich očí, a v tom případě otevřu svoji truhlu."
Krátce, drsně se zachechtal a ukázal na velikou truhlu, která stála
pod oknem. Měla sedm klíčových dírek, jednu vedle druhé, a Harry
přemítal, co asi je uvnitř, ale Moodyho dalsí otázka ho vrátila
zpátky na zem. "Takže... o těch dracích už víte, že ano?" Harry
zaváhal. Právě toho se bál - Cedrikovi před chvílí nepřiznal, že
Hagrid porusil pravidla, a rozhodně to nehodlal vykládat Moodymu. "To je
v pořádku," prohlásil profesor, posadil se a s hlasitým heknutím
před sebe natáhl dřevěnou nohu. "Podvádění k turnaji tří skol
patřilo odjakživa a zůstane to tak napořád." "Ale já jsem
nepodváděl," ohradil se rázně Harry. "Že jsem se to dozvěděl, to
bylo vlastně spís náhodou." Moody se zasklebil. Já jsem vás z ničeho
neobviňoval, chlapče. Od samého začátku ale Brumbálovi říkám, že
může být velkorysý, jak chce, ale vsadím se, že nás milý Karkarov
ani Maxime takoví rozhodně nebudou. Určitě už svým sampiónům
řekli vsechno, co mohli. Chtějí zvítězit. Chtějí Brumbála porazit.
Rádi by mu dokázali, že je také jen člověk." Moody se znovu drsně
zachechtal a jeho čarodějné oko se otáčelo dokola tak rychle, až se
Harrymu rozhoupal žaludek, když to uviděl. "Tak co... máte už
představu, jak se tomu vasemu drakovi dostat za záda?" zeptal se
profesor. "Nemám," přiznal Harry. Já vám to samozřejmě neřeknu,"
zdůraznil Moody nevrle. "Co se mě týče, nehodlám nadržovat nikomu.
Chci vám jen dát pár vseobecných dobrých rad. A první z nich je -
využijte toho, v čem vynikáte." Jenže já v ničem nevynikám,"
namítl Harry dřív, než to stačil spolknout. "Nezlobte se na mě,"
zavrčel Moody, "ale když říkám, že v něčem vynikáte, je to
pravda. Uvažujte trochu. V čem jste nejlepsí?" Harry se pokusil
soustředit. V čem byl nejlepsí? Vlastně to bylo snadné... "Ve
famfrpálu," řekl sklesle, "a to mi určitě pomůže -" "Správně,"
přisvědčil profesor a tak se na něj přispendlil pohledem, že se jeho
čarodějné oko téměř nepohnulo. Jak jsem slysel, létáte
sakramentsky dobře." "Ano, ale..." Harry na něj vyvalil oči. "Vždyť
kostě si vzít nesmím, budu mít jenom hůlku. "Má druhá vseobecná
rada je," přerusil ho Moody hlasitě, "abyste použil nějaké pěkné,
jednoduché kouzlo, kterým získáte to, co budete potřebovat."' Harry
se na něj nechápavě podíval. Co bude potřebovat? "No tak,
chlapče..." pronesl septem Moody. "Dejte si to dohromady. .. tak těžké
to zas není..." V tu chvíli Harrymu svitlo. Ze vseho nejlíp umí
létat. Musí se kolem draka dostat vzduchem a k tomu potřebuje svůj
Kulový blesk. Jenže aby se k němu dostal... "Hermiono," zavolal na ni
přiduseně, když deset minut nato doběhl do skleníku číslo tři, a
když míjel profesorku Prýtovou, honem se jí omluvil. "Hermiono -
potřebuji, abys mi pomohla." "A co myslís, o co se celou dobu snažím,
Harry?" odpověděla mu také septem, a jak se na něj dívala přes
rozechvělou citlivku, kterou právě prořezávala, samou úzkostí se
jí rozsířily oči. "Hermiono, potřebuji do zítřka odpoledne
pořádně zvládnout přivolávací kouzlo." A tak začali nacvičovat.
Místo aby sli na oběd, nasli si prázdnou učebnu a tam Harry dělal, co
mohl, aby nejrůznějsí předměty létaly přes celou místnost až k
němu. Pořád se mu to moc nedařilo: knihám i brkům jako by v půli
cesty pokaždé dosel dech a padaly na podlahu jako kámen. "Soustřeď
se, Harry, soustřeď se..." "A o co se podle tebe asi snažím?"
rozčilil se Harry. Jenže co nadělám, když před sebou každou chvíli
uvidím hnusného velikého draka - a nejspís mám proč...Tak pojď,
zkusíme to znovu..." Býval by nejradsi nesel ani na jasnovidectví, jen
aby mohl trénovat dál, Hermiona vsak rozhodně odmítla vynechat hodinu
věstění z čísel a nemělo smysl, aby to nacvičoval sám. Musel
tudíž přetrpět řeči profesorky Trelawneyové, která jim dobrou
polovinu hodiny vysvětlovala, že nynějsí postavení Marsu vůči
Saturnu znamená, že lidem narozeným v červenci hrozí veliké
nebezpečí, že náhle zemřou násilnou smrtí. "To se mi docela
zamlouvá," poznamenal nahlas Harry, který se na chvilku přestal
ovládat. "Hlavně když to budu mít rychle za sebou. Nechtěl bych
dlouho trpět." Ron chvíli vypadal, že vyprskne smíchy; rozhodně
poprvé za spoustu dní se jejich pohledy zase setkaly. Harry vsak na něj
měl jestě přílis velký vztek, než aby mu na tom záleželo. Zbytek
hodiny strávil tím, že se pod stolkem pokousel přivolávat k sobě
hůlkou vselijaké drobné předměty. Jednou mu přímo do ruky vletěla
moucha, nebyl si vsak úplně jistý, jestli za to vděčí své
dovednosti v přivolávačích kouzlech - možná jen byla hloupá. Po
hodině jasnovidectví se přinutil sníst aspoň něco k večeři a pak
se s Hermionou znovu vrátili do prázdné učebny; vzali si na sebe
neviditelný plásť, aby je učitelé nezahlédli. Vydrželi cvičit až
přes půlnoc a bývali by tam jestě zůstali, kdyby se neobjevil
Protiva. Předstíral, že si myslí, že Harry chce, aby po něm něco
házeli, a začal přes celou třídu vrhat židle. Harry s Hermionou se
kvapně vytratili, dřív než ten randál přivolá Filche, a vrátili se
do nebelvírské společenské místnosti, která teď byla nastěstí
prázdná. Ve dvě hodiny ráno stál Harry u krbu a kolem něj se
povalovalo vsechno možné - učebnice, brky, několik převrácených
křesel, stará souprava tchoříčků aTrevor, Nevillův žabák.Teprve
během této poslední hodiny přisel přivolávacímu kouzlu konečně na
kloub. "Už ti to jde líp, Harry, opravdu o hodně líp," pochválila ho