Zdálo se nepravděpodobné, že by si Umbridgeová nechávala sperky
v kanceláři, ale na druhou stranu by byla hloupost to tam neprohledat.
Proto opět vyrazil po chodbě, přičemž nepotkal nikoho, kromě
zachmuřeného kouzelníka, který tise mumlal poznámky, které brk
letící před ním okamžitě zapisoval na pergamen.

Harry zabočil za roh a dál věnoval pozornost jménům na dveřích.V
půli cesty dalsí chodbou dorazil Harry do sirokého, otevřeného
prostranství, kde přibližně tucet kouzelníků a čarodějnic seděl
v řadách za malými stolky, ne nepodobnými skolním lavicím, i když
byly o mnoho vyssí a bez nápisů na nich. Harry se zastavil a chvíli
fascinovaně sledoval co se dělo. Vsichni zcela stejně mávali a točili
svými hůlkami a barevné papíry poletovaly vsemi směry jako papíroví
draci. Po několika vteřinách si Harry uvědomil že celá procedura
měla svůj rytmus, že vsechny papíry se zformovaly do jediného obrazce
a po dalsích pár okamžicích si uvědomil, že hledí na formaci kusů
brožury - že barevné papíry byly stránkami, které , když se
sestavily, složily a začarovaly dohromady, dopadly na urovnané
hromádky vedle každého kouzelníka.

Harry se tise připlížil o něco blíže, i když čarodějové byli tak
zaujati tím, co dělají, že Harry pochyboval, že by si ho stěží
vsimli, i kdyby hlasitě přidupal bez plástě. Poté se mu podařilo
získat dokončenou brožuru, ležící vedle mladé čarodějky, a tak ji
začal, zpod neviditelného plástě, prohlížet. Na jejím růžovém
obale byl zlatý nápis:

MUDLOVSTÍ SMEJDI

a nebezpečí, které přinásejí poklidné čistokrevné společnosti

Pod tímto titulem byl obrázek červené růže a samolibě se
usmívající tváře uprostřed ní, skrcené zeleným plevelem
s jedovatými zuby. Na brožuře nebylo uvedeno autorovo jméno, avsak,
když se Harry podíval na jizvy na své pravé ruce, o tvůrci
nepochyboval. Mladá čarodějnice vedle něho jen potvrdila jeho
podezření, když se zeptala, "Nevíte někdo jestli bude stará ropucha
u výslechů mudlovských smejdů celý den?"

"Opatrně," řekl čaroděj sedící vedle ní a nervózně se rozhlédl.
Jedna z jeho stránek uklouzla a spadla na podlahu.

"Co je? Má už snad kromě magického oka i magické ucho?" řekla, a
rychle mrkla směrem k zářivým mahagonovým dveřím vedoucím do
této místnosti. Harry se podíval také a na okamžik ho ovládl hněv.
Tam, kde mívají mudlové kukátka ve dveřích, bylo zasazeno do dřeva
velké, kulaté oko s jasně modrou duhovkou - oko, které bylo známé
vsem, kdo znali Alastora Moodyho.

Na zlomek sekundy Harry zapomněl kde je a co tam dělá, dokonce
zapomněl že je neviditelný. Vyrazil rovnou ke dveřím, aby mohl
prozkoumat Moodyho oko. Nepohybovalo se. Hledělo upřeně nahoru, jako by
bylo zamrzlé. Destička pod ním říkala:

Dolores Umbridgeová

Nejvyssí sekretářka ministra kouzel

O něco níže pak byla o něco blystivějsí, nová destička:

Vedoucí odboru pro registraci mudlům narozených

Harry se opět podíval na tucet výrobců brožurek. Ačkoli byli
zabráni do práce, jen stěží by mohl předpokládat, že by si
nevsimli, kdyby se dveře prázdné kanceláře před nimi otevřely.
Proto z kapsy hábitu vytáhl zvlástní předmět s malýma
kmitajícíma nožičkama a tělem vypadajícím jako gumový roh. Sehnul
se až k podlaze a umístil tam Bombu hnojůvku.

Ta se od něho okamžitě rozeběhla směrem k nohám kouzelníků a
čarodějek před ním. O chvilku později, zatímco Harry čekal s rukou
na klice, zazněl hlasitý výbuch a za rohem se objevilo velké
množství stiplavého kouře. Mladá čarodějnice v první řadě
vykřikla a růžové stránky se rozletěly vsemi směry, když ona i
její kolegové vyskočili na nohy a hledali zdroj toho rozruchu. Harry
stiskl kliku, vstoupil do kanceláře a zavřel za sebou dveře.

Měl pocit jako by se vrátil v čase. Místnost vypadala úplně stejně
jako kabinet Umbridgeové v Bradavicích. Krajkované závěsy, ubrousky
a susené květiny pokrývaly každý kousek plochy. Stěny byly pokryty
stejnými barevnými ornamentálními talíři, nechutně sladká koťata
s masličkami, dovádějící a hrající si. Na stole pak byl barevný
volánkový ubrus. Za Posukovým okem byl připevněn teleskopický
přístroj, který Umbridgeové umožňoval spehovat zaměstnance na
druhé straně dveří. Harry se do něj podíval a spatřil, že jsou
stále jestě shromážděni okolo Bomby hnojůvky. Pak vykroutil teleskop
ze dveří, což zanechalo ve dveřích otvor, z něhož vytáhl magické
oko a vložil si je do kapsy. Poté se opět otočil směrem do
místnosti, zvedl svou hůlku a zamumlal, "Accio medailon."

Nic se nestalo, ale to ani Harry nečekal, Umbridgeová určitě znala
spoustu ochranných zaklínadel a kouzel. Proto ihned vyrazil za její
stůl a začal otvírat jeden suplík za druhým. Viděl brky, zápisníky
i magický záznamník, očarované svorky na papír které se vinuly jako
hadi, malou rozzlobenou krajkovanou krabičku plnou tenkých maslí a
svorek, avsak nebylo tam ani stopy po medailonu.

Za stolem byl také archivní suplík a Harry se ho rozhodl prohledat.
Stejně tak jako Filchův kabinet v Bradavicích, i tento byl plný
složek nadepsaných jmény. Na dně suplíku si Harry vsiml něčeho, co
ho opravdu překvapilo: složku pana Weasleyho.

Vytáhl ji a začal číst.

Arthur Weasley

Krevní status - čistá krev, ale s neakceptovatelnými promudlovskými
názory. Člen Fénixova řádu

Rodina - manželka (čistá krev), sedm dětí, dvě nejmladsí
v Bradavicích.

Pozn.: Nejmladsí syn je v současné době doma, vážně nemocen.
Potvrzeno ministerským inspektorem.