světě dva roky...S Billem a ostatními členy z party jsem byla v
kontaktu pouze přes mobil

Já a Set jsme měli první velký vystoupení v aréně! "Set, já se tak
těsím" přiznám se. "Jsem na tom stejně" řekne Set a běžíme na
pódium. Začala jsem hrát...Set začala zpívat..Hráli jsme až na
konci koncertu se mi změnil život. Nějaký anti fanousek po Set
vystřelil! Okamžitě jsem se k Set přihrnula. Vsude byli potoky krve.
"Set?" spitla jsem potichu... Nic... "SET!" křičím na ní.
Nic...Hlídka okamžitě odvádí toho dotyčného, co Set postřelil.
Sedím tam na zemi, držím Set v náruči. "Sakra Set! Kurva prober se"
brečím a křičím zároveň. Na pódium přijede záchranka. Rychle se
přiblíží k Set. Chvíli je vsude ticho. "Je mi líto" řekne jeden z
doktorů. "Ne...To není možný" křičím na něj. Záchranka odchází
a nechá mě tam s ní na pódiu samotnou. Tisíce blesků a kamer na mě
míří. Přisel dalsí doktor, naložil Set na lehátko a odvezl jí.
Byla mrtvá... Opravdu umřela.zvedla jsem se ze země celá od krve,
vzala jsem baskytaru a sla pryč z pódia. Jdu pomalu a zklamaně, jakoby
mě vypískali. Už jsem nesla ani do satny...před satnou jsem měla
kufry, ty jsem si vzala a sla jsem. Baskytara na rameni, oblečení od
krve a dva velké kufry... Vezmu mobil a volám Billovi "Bille..." řeknu
rozechvělým hlasem "...Můžes pro mě prosím přijet? Jsem na hlavním
nádraží na konci Německa, vís kde" řeknu mu potichu a brečím.
Položila jsem sluchátko, sedla jsem si na nejbližsí obrubák a
rozbrečela jsem se. Byla noc a jediné, co na mě dopadalo bylo světlo
lampy. Brečela jsem celý potoky slz a myslela na Set, když mě najednou
někdo chytl za rameno. Viděla jsem pouze obrysy. Vypadalo to na kluka,
byl poměrně vysoký a děsně vyhublý. "Prosím vás, neviděla jste
tady mladou dívku? Něco kolem 16 let" řekl ten vysoký kluk. Postavila
jsem se, abych se na něj alespoň podívala. "Bille?" zeptala jsem se,
když jsem se mu podívala do očí. "Ano?" otázal se. "Jsi to
ty...Lásko, já tě potřebovala." Řeknu a vrhnu se mu okolo krku.
"Wiki?" zeptá se Bill. "Vůbec jsem tě nemohl poznat" řekne popravdě.
Trochu jsem změnila image, to je pravda. "Wiki, co se stalo? Jsi celá od
krve" zděsil se Bill. Nebyl čas na krásné přivítání. "Set je
mrtvá" řeknu potichu. Bill nic neříká. "Je mrtvá" opakuju znova a
svalím se zpátky na obrubák. "Veroniko" řekne Bill, sedne si ke mně a
obejme mě. Brečím mu do rameni asi tři hodiny, až už opravdu nemám
ani kapičku slzy. "Tohle jí život nevrátí" řekne rozhodně Bill.
"Já vím."

Zvedli jsme se a odjeli jsme zpátky do Berlína. Přisla jsem na
hotel...Pořád baskytaru na rameni a krev na sobě. Vsichni na mě
koukali, jako kdybych spadla z visně. Tom se už nadechoval, že mě
pozdraví a uvítá, ale Bill napřímil ruku a hodil pohled typu: to se
vyřesí později. Sla jsem do koupelny a hodila jsem krvavé oblečení
do kose. Osprchovala jsem se, odlíčila, vyčistila zuby...Podívala jsem
se na sebe do zrcadla. Měla jsem děsně opuchlé oči. "Budu bojovat i
za tebe Set!" říkám si pro sebe.

Sla jsem do obýváku. "Už můžete" řeknu trochu radostněji a jako
první se na mě vrhne Gusti. "Chyběla jsi mi...Děsně ti to slusí"
řekne Gusti, líbne mě na tvář. Dalsí přichází na řadu Georg...
"Teda Wiki, ty jsi kočka... Jsem rád, že jsi zpátky" řekne Georg a
obejme mě. Potom ke mně příjde Tom. "Wiki...Jsem tu pro tebe...Hrozně
jsi mi chyběla...." Řekl a chvěje se mu hlas. "Ale Tomíku, už jsem
tady" řeknu a rychle ho obejmu. Držím ho pevně a cítím jeho slzy na
mý tváři. "OK?" zeptám se. "OK!" Že bych k dalsímu sla k Billovi?
Nestíhám...Bill mě nenechá ani hnout,je těsně za Tomem, takže se na
něj okamžitě vrhnu. Líbáme se tam asi čtvrt hodiny a užíváme si
jeden druhého. Bill se ni moc nezměnil. Nikdo se moc nezměnil...Sedla
jsem si na gauč a snažila jsem se vsechno vypustit z hlavy, když v tom
ke mně přisli vsichni kluci a sedli se okolo mě. "Děje se něco?"
otážu se. "Jo, děje" řekl Gusti...

"A co?" zeptám se napínavě. "Vís Wiki..Víme, co se ti asi
děje...Víme, jak milujes hudbu... a tak nás napadlo, jestli s námi
nechces jezdit po turné jako dalsí basák" pronesl Georg. Docela
nevěřícně jsem zírala. "Ale kluci...Já..bych vám zbytečně kazila
image." To Tom ale nechtěl poslouchat. "Nekecej" řekl naoko nazlobeně.
"máme tě rádi a taky se neposereme, když nebudeme mít fanousky...Ale
budes s námi...Budeme tě mít na blízku." "TO je...to je doják" řekla
jsem se smíchem. "Zítra máme zkousku" přílítl ke mně Bill a obejmul
mě. "Nechces nám něco zahrát na baskytaru?" zeptal se Georg. Sebrala
jsem se a dosla si pro ní. Kluci si sedli do lajny na gauč a udělali mi
místo. Přisla jsem tam a rozbalila jsem svojí vlastní tvorbu... Kluci
jen pobaveně pískali, tleskali a tancovali. Po půl hodině jsem svoje
sólo dohrála. "Georgu, ona bude lepsí než ty" pronese vytlemenej Tom.

Dalsí den byla zkouska. Bylo to děsně cool... S klukama jsem se učila
hrát jednotlivý tóny a najednou jsem viděla, že k ním mám snad
jestě blíž než předtím. A za týden turné... Nenávratně se
blížilo..."Co si mám vzít na sebe?" jančila jsem v pokoji v
džínách a podprsence, si hodinu před mým prvním vystoupením s
klukama.... "Chytej Wiki" hvízdl Gusti a házel mi svoje tričko. "Díky,
más to u mě."

A pak to přislo...Měla jsem docela strach...Už kvůli tomu, co se před
skoro měsícem stalo. A taky...Jak mě budou brát faninky Tokio Hotel.

Měli jsme před prvním společným vystoupení. "Buď v klidu..Na, vem
si to" řekl Georg a sundává si z krku přívěsek. Je to malý kámen