"O.k." souhlasil Kas. "Vezmi si ale z vozu něco lepsího, než je ta tvá
bouchačka."

"Dobře," potvrdil Křehůlek.

Rozhodl se, že si vezme Kasovu těžkou kulovnici pro lov velké zvěře.
Ta by mohla jejich protivníky na chvíli zastavit, i kdyby stříbro
nefungovalo. Jedna věc byla teorie, druhá praxe. Nebo vojenskou
odstřelovací pusku Falcon. Měla v zásobníku sest nábojů, každý z
nich s dostatečným množstvím energie, aby na vzdálenost osmi set
metrů prostřelil čtyřicet centimetrů silnou betonovou zeď. Zato ale
vážila skoro čtrnáct kilogramů.

"Dám ti vědět, až budu na dohled auta, nemusíme se potkat. Nech ho
otevřené, ať se dostanu dovnitř. Doufám, že nenarazíme na
žádného myslivce. Nechtěl bych mu vysvětlovat, že s kvérem, co si
ponesu, nechci střílet medvědy."

"Myslivec nebo milicionář," odpověděl lhostejně Kas. "Tady jsou
medvědi?" zeptal se s větsím zájmem.

* * *

Kas kráčel a zdánlivě sledoval půdu okolo sebe, ve skutečnosti
pohledem systematicky propátrával okolí a větsinu pozornosti věnoval
místům, kde by se ukryl sám. V ruce držel papírový pytlík, do
něhož vložil těch pár hub, kterých si vsiml. Dobře věděl, že
dodržovat zvolenou roli se vyplácí. Odstřelovači větsinou
nezabíjeli obyčejné pěsáky, čekali na lepsí kořist.

Ruka mu mimovolně vklouzla pod bundu, kde měl pětačtyřicítku, klon
osvědčeného Coltu 1911. Ta pistole se mu zamlouvala svou jednoduchostí
a praktičností, navíc náboje mohl sehnat skoro vsude. Jeden zásobník
se stříbrnými kulkami, jeden s normálními. Ze stínu ve tvaru postavy
se vyklubal vykotlaný strom. Kas si vydechl, uvolnil se a náhle ztuhl
uprostřed kroku. Z vrstvy rezavého jehličí se na něho sklebila
roznětka protipěchotní miny.

Dřepl si, aby lépe viděl, rukou nesmírně opatrně, smítko po smítku
odstranil nahrnutou půdu.

Kujbysevskij závod, stálo na obnaženém stítku azbukou.

"Narazil jsem na minu," řekl chraplavě.

Okamžik nikdo neodpovídal, zdálo se mu, že slysí jen přerývaný
dech. Veverka sklouzla ze stromu, chvíli ho přemýslivě pozorovala, pak
opět po kůře vyběhla kolmo vzhůru, jako by pro ni zákony gravitace
neplatily.

"Já taky," odpověděl po dlouhé pauze ticha Křehůlek. "A vidím
dalsí, zdá se, že tím minovým polem jdeme už nějakou dobu."

Kas zaslechl zapraskání větví. Blížilo se odněkud zleva.

"Kryj se," septl, "někdo jde."

Sám si lehl, rukama před sebe nahrnul val z jehličí a přitáhl k
sobě hustou smrkovou větev.

Po chvíli do jeho zorného pole vesel stíhlý muž s puskou v ruce
v myslivecké uniformě. Lokátor ho okamžitě označil namodralou
značkou.

"Milicioner," zformuloval Kas tak tise, aby slovo zachytil jen mikrofon
upevněný na hrdle.

Potom bezhlučně a pomalu vytáhl pistoli. Označený myslivec se
rozhlédl, sáhl pod kabát a vytáhl vysílačku. Kas jeho slovům
bohužel nerozuměl, muž mluvil česky přílis rychle a tlumeně. Po
krátkém hlásení přístroj schoval a udělal dalsí krok. Zem
explodovala, Kas se zavrtal do země, jak nejvíc to slo, ruce si složil
nad hlavou.

"Kasi? Kasi?" uvědomil si, že někdo pořád septá v mikrofonu.

"Jo, jsem naživu, koupil to ten druhej," zachroptěl.

Vlastní slova skoro neslysel.

"Jsem hluchej, mluv hlasitěji."

Váhavě se postavil, kráter po explozi začínal tři metry před ním.
Nálož byla silně předimenzovaná, pokud, napadlo ho, pokud nechtěl
být člověk, který minové pole položil, chráněn i před tanky. A
monstry, doplnil.

"Stahuju se," řekl do mikrofonu.

Zjistil, že mu teče krev z nosu a točí se mu hlava. Na tak těsný
výbuch to ale pořád bylo dost dobré.

"Dívej se po minách, jak jsou ložené, kterou stranu mají krýt,"
instruoval ho Křehůlek po telefonu.

Kas měl v první chvíli chuť odseknout, že mu jde o vlastní krk, ale
potom sám pro sebe přikývl. To byla důležitá informace.
Rozmístění náloží se snažil určit do chvíle, než zjistil, že
před okamžikem na jedné mině sám stál. Pořád jestě lehce
omráčený ji bleskově vykopal ze země. Tahle nebyla protipěchotní. S
dvacetikilogramovou náloží pod paží se rozběhl směrem k vozu.

"Mizíme," sípal do mikrofonu, "mizíme. Mám takový dojem, že za
chvíli bude horko."

"Už je, někdo se blíží," zazněla odpověď. K autu dorazili oba
současně. Křehůlek s dlouhou puskou Falcon v ruce funěl jako
lokomotiva.

"Skoro jako u nás doma, válečné pásmo," zasklebil se Kas a soukal se
za volant. Na stěrkem sypané cestě směřující ven z lesa se objevil
muž se zbraní v ruce.

Motor zavyl, kola proklouzla na stěrku, vůz se rozjel.

"Má to mít ASR proti proklouznutí," řekl znechuceně Křehůlek,
odstřelovací pusku stále v rukách.

Muž se jim nesnažil uhnout, pouze se odrazil do výsky. Křehůlek se
bleskově otočil, Kas se synchronizované přikrčil, aby mu dlouhá
hlaveň s kompenzátorem zpětného rázu neurazila hlavu. Dva výstřely
zahřměly současně, sklo se roztřístilo, Křehůlek mačkal spousť
podruhé, potřetí. Muže trefil, jestě než dopadl na zem. Série
zásahů ho převrátila na záda.

Směrem od lesa houkl dunivý výstřel, puska v Křehůlkových rukou
zazvonila, ocelová stěpina mu z předloktí vytrhla pruh masa.

"Sakra!" zaklel Křehůlek, odhodil torzo zbraně na zadní sedadlo a
rychle se přikurtoval bezpečnostními pásy.

Místo přestřelky se jim už ztratilo z dohledu, motor Scorpia splhal do
vysokých otáček.

Kas přeřadil, ručička tachometru se chvěla okolo stotřicítky.

"Kdo byli ti dva, co po nás vystartovali?" zeptal se Křehůlek a
omotával si kolem rány obvaz, prozíravě uložený v přihrádce