prostorem a časem. Pojmy - logické principy a
kategorie - jsou nejen zákony myslení nýbrž
bytost. určení

* nejobecnějsí a nejprázdnějsí pojem = "bytí" -
vsude vydíme určité bytí (ne obecné). Bytí
zbavené vseho určitého je vlastně nic. (není
ničím skutečným = to pouze vseobecná myslenka.)
Rozpor mezi bytím a nic = řesen pojmem dění.
V něm tyto protiklady navzájem přechází do sebe.

* Nejvyssí pojem je pojem absolutního ducha.

Příroda je řísí "jinobytí" v protikladu k "bytí o
sobě"

* bod v prostoru není o sobě. To, co jej odlisuje od
ostat. bodů je jeho poloha - je jiný než ostatní
body. Jeho bytí = jinobytí.

Filosofie ducha

* říse ducha má 3 stupně: Subjetivní duch,
Objektivní duch, Absolutní uch

* SD - do nauky o něm patří život jedince,
individua. teprve v čl. si duch uvědomuje sama sebe
(duch zde počíná přecházet ze stavu bytí mimo
sebe do stavu bytí pro sebe. Člověk je zase od
svého rodu (i když je pro sebe) určen svým
jinobytím.

* OD - nauka o OD = etika (patří tam rodina,
společnost, stát a dějiny, v nichž se tyto
části rozvíjí. V rodině, společn., státu
přichází SD, ztělesněný v individuu, do
vyssího řádu)individuální zákony, které shrnuje
etika

* AD - přesahuje oba předchozí. Tři stupně:
umění, náboženství, filosofie. V umělec. díle
se duch smířený sám se sebou (subjekt a objekt)
zjevuje v naprostém souladu a absol. idea se tu
zjevuje v naprosté čistotě. V náboženství je
tento soulad vnitřní přítomností. Absolutno je
ale v náboženství jestě vázáno na cit, ale ve
filosofii se dostává do myslenkových pojmů

Dějiny - jako dodatek nauky o Objektiv. duchu

* sféra mravnosti začínáu Hegela až u OD. Smysl a
hodnotu má individuální žití až v začlenění
pod nadosobní dějinné síly, hl. stát.

* Dějiny jsou sebevývojem Objektivního ducha

Význam a vliv Hegela: jeho zásluhou = filosofie dějin a
dějiny významnou částí filosof. disciplín. (To, co
obsahuje filosofie přítomnosti = výsledkem předchozího
vývoje.)

* důležité také bylo sociální a politic. myslení,
dějiny vůbec

* Marx používá jeho dialektiky

Vse se dá vysvětlit tímto systémem:

* teze - logika

* antiteze - filozofie přírody

* synteze - filosofie ducha

* vsechno je východiskem boje protikladů (čl. je
zdravý->nezdravý->zdravý)

* třístup. stavba chápání: vse mohu chápat jako
sebeuvědomění ducha

* důl. je sledovat seberozvíjení ducha - tuto cestu
zkoumá dialektická etika - uvědomuje si vse jako
proces protikladů

* Aristoteles: logika = zkomá formy a postupy myslení

* x Hegel: logika zkoumá podstatu vseho, co je. Ducha a
ideje.

* Bytí (podstata) X nicota = hl. protiklad

* x děj - je to dinamický princip, je to přechod od
toho, co není k tomu, co je a naopak

* vymezování věci - poznání - se děje negetivně
(neptám se co je ta kniha, ale co ta kniha není)

* tak dospíváme k pojmu dialektika ducha

* vytvořil nové pojetí logiky - neplatí tu zákon
sporu, můžou platit protikladné zákony. Každou
věc mohu chápat ve vztahu k tomu, co není. Každá
věc poukazuje ke svému protikladu.

* Zákl. princip = duch

Hegel X Kant- K. přinesl filosofii vědomí - založena na
myslence, že filozofie musí začít něčím naprosto
jistým. Descartes to jisté nasel v lids. vědomí -
"vím"

* Kant tu filosofii vědomí prohloubil - věc o sobě -
nám neznámá - jsem si jist obsahy v mém vědomí,
ale jen do urč. míry, do věci o sobě

* afekce - dojmy vznikají tím, že věc o sobě
působí na smyslovost

* rozvažování disponuje kategoriemi

* vytvořil teorii, že reflexí na mravní teorii
v nás vzniká existence nejvyssí: POMYSLY

* pomysly: 1, mít za pravdu, mít za to; 2,naděje
(hofnung), že existují ty pomysly

* postuláty čistého rozumu morální důkaz
existence boží

* Hegel není filosofem vědomí - vědomě navazuje na
antiku a staví ji nad vědomí