2.3.1 Tváření ohybem
T váření ohybem (ohýbání) je tváření pevného tělesa, při kterém j e plastický stav vyvolán převážně namáháním ohybem. P ředpoklady pro ohýbání: m ateriál musí mít dostatečnou tainost, m usí se překročit mez elasticity materiálu, n esmí se dosáhnout mez pevnosti materiálu.
stlačená vlákna Obr. 1: Průběh vláken při ohýbání zpětné pružení směr válcování
Při ohýbání by nemělo dojít k podstatné změně průřezu součásti. S oudržnost materiálu zůstává zachována, deformuje se pouze jed na část součásti, zóna ohybu. Postup ohýbání Při ohýbání součásti se vnější vlákna prodlužují (namáhání tahem), v nitřní se stlačují (namáhání tlakem). Mezi nimi se nachází neutrální vlákno bez napětí, jehož délka zůstává beze změn (obr. 1). V b lízkos ti neutrálního vlákna je deformace elastická. Součástka proto mírně zpětně pruží. Toto zpětné pružení se nesmí při ohýbání opomenout. Při ohýbání plechu je třeba dbát na směr válcování, aby nedošlo ke vzniku trhlin (obr. 2 ), O hybová síla závisí na: tažnosti materiálu, p oloměru ohybu, t eplotě materiálu, v elikosti a tvaru průřezu ohybu, poloze osy ohybu.
Obr. 2: Směr válcování při ohýbání pohyblivá-— v čelist součást
- profil V pevná čelist
Obr. 3: Ohýbání v ohýbadle R horní upínací čelist
součást
ohýbací čelist I Obr. 4: Ohýbání na ohýbačce s lištou
spodní upínací čelist
Postupy ohýbání - o hýbání v ohýbadle (obr. 3 ). S oučást se zatlačí pohyblivou čelis tí do pevné části, - o hýbání na ohýbačce (obr. 4 ), - o hýbání plechu ve svěráku (obr. 5 ), - z akružování, zakružovacími válci vzniká velký poloměr ohýbání, - l emování (obr. 6 ) s louží k přehýbání okrajů plechu, - ž lábkováním se dosahuje ztužení plechu, např. u vlnitého plechu, - p rofilování, průchodem soustavou vhodně tvarovaných kladek získají pruhy žádoucí profily. Ohýbání trubek Pří ohýbání trubek a dalších dutých profilů leží ve většinou tenko stenných profilech protažená zóna (namáhání tahem) a stlačená zóna (namáhání tlakem) velmi blízko vedle sebe. Zmenšením prů řezu součásti může snadno dojít ke zlomení. Trubky lze ohýbat z astudena, pokud jsou dostatečně naplněny s u c h ý m pískem, kalafunou, olovem nebo šroubovitou pružinou. Konce se uzavřou d řevěnými zátkami. Poloměr ohýbání by neměl být menší než troj násobek průměru trubky. U podélně svařovaných trubek musí svar ležet vždy v neutrální zóně, jinak praskne. Zdlouhavé naplňování trubky při ohýbání nám ušetří boční podepření trubky v ohýbacím zařízení (obr. 7 ).
Obr. 5: Ohýbání plechu ve svěráku
Obr. 6: Lemování
Obr. 7: Zařízení na ohýbání trubek


































































Poslední komentáře
1 rok 15 týdnů zpět