ideologii, tak najednou po listopadu hlásali, že člověk nesmí mít
žádný názory - pochopitelně, protože jinak by je musel nakopat
někam. Na Filosofické fakultě, které by měla být postavena od A do
Zet na diskusi, na což jsem se těsil, se vůbec o ničem nediskutovalo,
vsichni mlčeli. To bylo opravdu tristní. A přitom universita ja tak
fantastická věc, svobodná půda, kde by slo dělat tisíce
nejrůznějsích zajímavých věcí. A zvlásť na filozofické fakultě,
kam se lidi nehlásej kvůli kariérismu, teda aspoň ne převážně
kvůli kariérismu, ale že je to třeba zajímá. Ve středověku byla
universita centrum společenského dění, živý diskuse, ale dneska to
je bohužel takový lepsí učilistě. V těch 90. letech nás tam někdy
zkouseli jako na prvním stupni základní skoly, až se člověk styděl.
To se snad muselo o něco zlepsit.

Jak studium historie ovlivňuje vasi dnesní práci?

Na historii jsem sel, protože rád přemejslim o společnosti a o světě
skrze konkrétní události a fakta. Že by mě to ale něco zvlástního
dalo? Kromě opravdu jen několika přednásek dvou, tří lidí? Možná
to, že člověk nabifloval vsechny ty základní příručky, k čemuž
by se jinak sám nedonutil, a mít nějaký základ, kostru je dobrý
obecně - ne jen pro nějakou profesi.

V souvislosti s vasí knihou Svatováclavské milenium, myslíte si, že
je spatně, že už tak okázale oslavy neprobíhají, nebo z jakých
důvodů už neprobíhají dnes?

Svatováclavský oslavy měly velkou výhodu v tom, že při nich neslo o
nějaký nacionalismus či národní ideologii, i když se je někteří
intelektuálové, zleva i zprava, pokouseli tak interpretovat. Na
oslavách se sice snažily politické spičky přiživit, ale byla to
předevsím lidová slavnost, které se jen v Praze zúčastnilo 750
tisíc lidí, aniž by tam byli nakomandováni komunistickou či jinou
stranou. To že se lidé sejdou na oslavu nějaké společné sdílené
tradice, aby si připoměli, co je nějakým způsobem spojuje, aniž by
byli ideologicky zmasírováni, aniž by oslavy měly nacionalistický,
zamindrákový, xenofobní atd. podtext, je bezvadný. Neagresivní,
tolerantní, kulturní rozměr oslav dobře vycítili i čestí Němci,
kteří se miléniových oslav v hojném počtu účastnili, ačkoli jindy
si akcí Čechů ostentativně nevsímali. Takže takovýhle oslavy
kulturní vyspělosti ano.

Když zase nevážu na Svatováclavské milenium, mluvil jste o krizi elit
ve dvacátých letech a o tom, že po roce 1989 byl nějaký odbodný
problém. V jakém smyslu tedy vidíte krizi elit po roce 1989?

Elity jsou vůbec největsí slabost českého národa, i když si Česi
sami jako národ v porovnání s jinejma nestojí vůbec spatně. Ale co
se elit týče, tak to je opravdu hrůza. Je to pochopitelně tím, že
nás není jako Poláků 40 milionů, a to, co se z toho mála vykřesalo,
tak systematicky likvidovali nacisté a hned po nich dlouhá desetiletí
komunisté - půl století zde byly systematicky ničeny české elity a
zástupy nadanejch lidí, pokud neskončily na popravisti nebo v
kriminále, odesly do ciziny. Z toho jsme se dodneska nevzpamatovali, to
je zřejmé.

V jednom rozhovoru jste o sobě říkal, že nejste ani beletrista,
spisovatel, publicista ani historik. Kdo je tedy ten Petr Placák? Kým se
tedy cítíte být?

No, asi Petrem Placákem, a to bez legrace, protože literatura, historie
nebo noviny jsou pouze součást života, který je něco jinýho.

Je nebezpečné něco napsat i dnes?

V ideologické rovině ne, to si opravdu můžete napsat, co chcete. Kdesi
jsem si stěžoval, že jsme v Babylonu na titulní stranu napsali, že
prezident Klasus je vůl a že na to nebyla vůbec žádná reakce, což
je skoro až k pláči. (smích) Dneska je spís problém, že člověk
může psát horem dolem jako blázen a nic. Nikdo ani nezvedne hlavu.
Jako kdybychom byli tak dole, že už vůbec na ničem nezáleží. Jako
kdybychom stáli před totálním kulturním či civilisačním krachem.

A nahradilo tuhle kulturní krizi něco, nasli si lidé nějakou náhradu?

Nenahradilo jí nic. Systém peněz pohltil vsechno - je to absolutní
ideologie převedená do praxe. Násilný komunistický systém byl v
tomto ohledu ubohý packal. Zatímco komunisté leta marně bojovali s
kulturou či náboženstvím, peněžní systém kulturu spolkl jako
malinu a možná spolkne i náboženství.

A není to třeba tím, že tady neexistuje žádný takový ryze
undergroundový a tak siroký okruh kultury jako dřív?

V každým systému se najde okruh lidí, který si jedou po svým, ale to
honění peněz dnes je pakárna už takového rozměru, jako byly svého
času prožimní manifestace pracujících. A ten systém je nastaven tak,
že se toho člověk musí chtě nechtě zúčastnit, pokud má rodinu a
nechce skončit pod mostem. Za bolsevika slo tohle úplně mimo nás,
čímž samozřejmě nechci minulej režim v nejmensím obhajovat. Ačkoli
vás nikdo dnes za vase názory netrestá, svoboda - v tom pravym slova
smyslu - je dneska vymezena negativně, což bude mít za následek její
postupnou degradaci, což se pochopitelně plíživě děje na vsech
stranách.

A jak myslíte, že tahle etapa skončí?

No to by mě taky zajímalo. Já myslím, že ta debilita konzumně
otrokářské společnosti spadne až na takový dno, že si lidi řeknou,
že už ne, že už to takhle dál nejde. (smích) V souvislosti se
středověkem nejrůznějsí krasoduchové mluvili vždycky o teokracii,
tmářství a předsudcích. Ve skutečnosti neznám dokonalejsí
teokracii, než je tzv. masová či spotřební demokracie, zavalená
horou nejrůznějsích předsudků, mýtů a nesmyslů. Možná, že se v