říkali: „Nesmíš mluvit o svobodě.“ V roce 1991 jsem spolu s dalšími spoluvězni žádal, aby nám Číňané řekli, co se stalo s těmi, kteří se pokusili předat jedné delegaci dopis o strašných životních podmínkách vězňů. Za trest nám spoutali ruce i nohy. Pak do nás kopali a bili nás pažbami zbraní. Na dvanáct dní mě a další vězně zavřeli na samotku. Strávil jsem ve vězení celkem pět a půl roku. Během nich mě Číňané často pověsili na strop a pode mnou zapálili prášek chilli. Měl jsem pocit, že celé moje tělo hoří, a několik hodin jsem nemohl otevřít oči. Ve vězení jsem měl pořád pouta na rukou a někdy mi svázali celé tělo provazy. Nesmírně to bolelo. Po mém propuštění v roce 1994 mi úřady nedovolily vrátit se do kláštera. V říjnu 1996 jsem proto z Tibetu uprchl.
Tales of Terror, Tibetské centrum pro lidská práva a demokracii TCHRD, Dharamsala, 1999