Spustíte mne," vázal si provaz kolem hrudi, "rychle ho chňapnu a
vytáhnete nás."

Zvíře sedělo těsně u srázu a Pavel se potřeboval jen pro ně
shýbnout. Ale sotva se jeho nohy dotkly písku, musel vynaložit vsecky
své síly, vůli i rozum, aby vykonal tak jednoduchý pohyb. I prsty byly
bez vlády a citu. Konečně bylo vse, vykonáno a mňoukající a
shučící kocour se vyděseně choulil y Arnově náručí.

"Strasná past," otřásl se Petr.

"Je to zakletý svět," řekl Arne.

"Zdá se mi, že jsme se ocitli na místě, kde jsou soustředěny
neřesti a vásně ze sirého vesmíru, a možná také ctnosti," řekl
vážně lékař. "Jestě mnoho máme k prozkoumání."

Zkoumání pod ultramikroskopem potvrdilo Pavlův předpoklad.
Mikroorganismy ze žluté doliny se velmi lisily od zárodků z dun.

"Jak asi jsou staré?" zeptal se Petr.

"To nelze odhadnout ani přibližně," odpověděl lékař.

"V podstatě žijí věčně, tvoří stále nové a nové generace
dělením, jak jsme viděli. Zajímavý objev se podařil roku 1931
německému badateli dr. Weigeltovi v kraji geiseltalském, v uhelných
sachtách, kde byly nalezeny pozůstatky rozmanitých pravěkých
zvířat, poloopic, obrovských hadů, ryb, želv, přepodivných ptáků
a hmyzu. Dokonce se nalezly podivné obrněné jestěrky, v jejichž
těle, konzervovaném při náhlé přírodní katastrofě přívalem
vápenité vody, byla jestě krev. Také byly zjistěny larvy moskytů a
pod drobnohledem rozmanité mikroby a baktérie. Stáří vrstvy odhadli
geologové na třicet až sedesát miliónů let, tedy dobu třetihorní,
kdy se snad vyvíjel na Zemi prvotní člověk."

"Mohou to tedy být zárodky předpotopních oblud?" poustěl Petr uzdu
své fantazii.

"Je to směs živočisných mikroorganismů z vsemožných planet a
asteroid, světů a těles, z jejichž oblastí je kometa saje a svým
ohonem jako nesmírná metla smetá sem."

Kapitola sestá
Nové starosti

Probudili se s tupou bolestí v hlavě. Zejména Petr naříkal.

,,Musíme si pořádně odpočinout," rozhodl lékař. "Ani nejsilnějsí
nervy nesnesou bez úhony takové vypětí."

"Más pravdu," souhlasil Arne. "Také by nemělo smysl, abychom se
propůjčovali za pokusné králíky tak nebezpečným silám. Raději se
snažme rozlustit problém startu z tohoto zakletého tělesa."

"Radím ti, aby sis odpočinul."

"Ne, doktore. Není mně tak zle. Práce mne naopak osvěží. Ostatně
budu jen přemýslet a tomu bych se ani v posteli nevyhnul. Spís
myslím, abys dal Petrovi něco pro úlevu."

Lékař se shýbl k Petrovi.

"Vždyť už zase spí," septal spokojeně, "nejlepsí lék na rozrusené
nervy. Horečku nemá. Pojďme do kopule, Arne. Také mně se uleví,
zaberu-li se do klidné práce. Budu pozorovat kometu a okolí."

Když vstoupili do kopule, překvapilo je Slunce, které zářilo jasněji
a jehož objem neklamně vzrostl, jak Pavel dodatečně zjistil na
spolehlivém spektroskopu a spektrofotometru.

A zatímco se pokousel vypočíst vzdálenost od Slunce, Arne se
zahloubal.

Je jisté, že se na toto těleso dostali nikoli jeho přitažlivou mocí,
nýbrž silou elektřiny. Musí tedy najít prostředek, který by této
síle nejen čelil, ale který by ji zdolal a překonal tak, aby se od
mocného elektromagnetu odpoutali. Kdyby nebyli dosedli, byl by úspěch
skoro jistý. Jsou v propasti vesmíru, pusté a vymetené straslivou
metlou od vsech jiných těles. Snad se později přiblíží k drahám
vnějsích planet. Nyní je nejlépe se nerozptylovat a vsechen důvtip
soustředit na zkoumání elektřiny této asteroidy nebo jestě více
komety, neboť tam je její hlavní zdroj.

Což aby zkusil opět paprsky? Zde jsou už daleko z dosahu i
největsích protuberancí, a tedy v bezpečí. Možná že by vyvolal
silné výboje, které by vyrvaly Aeronautila z chapadel tělesa... a
potom?

Nejde to.

Nesmí se odvážit, aby sťáral do toho obrovského vosího hnízda,
poněvadž v této pustině, izolované od vsech ostatních vlivů, by se
mohlo stát jen jediné: letěli by zpátky od spektra komety, do jícnu
rozběsněných protuberancí, bezmocní a bezbranní.

Kometu nechá na pokoji, alespoň počká...

"Arne," vyrusil ho Pavel, "jsme asi půl miliardy kilometrů od Slunce ve
střední vzdálenosti mezi drahou Jupitera a Marsu, tedy uprostřed
pásma, kde podle hvězdářské teorie koluje přes patnáct set
asteroid."

"Měla by nám některá přijít do cesty," zadoufal Arne.

"Malá naděje, hochu. Kometa si jistě řádně vyčistila cestu a
asteroidy se jí také daleko vyhýbají. Ale pokusit by ses mohl."

"Což o to, pokusit bych se mohl. Ale vsecko je mrtvé, reostat i páčky.
Jsme úplně bez proudu. Ani vysílačka neúčinkuje."

"Nemás snad zapojeno na akumulátory?"

"Ne. Přepojil jsem je už po dopadu, poněvadž zde nepotřebujeme topit
a kuchyně má vlastní odbočku proudu. Nemůžeme dosáhnout spojení
s vesmírnou elektřinou, dokud jsme přilepeni k satelitu. Aeronautilus
je nyní totéž jako bleskovod, kterým stále a klidně prochází
elektrický proud z komety a rozplývá se v půdě jejího trabanta."

"Tak jsme vlastně hromosvodem?"

"Oživne-li jen trochu vysílačka, máme vyhráno. Nejvíc doufám
v Mars, kde má Agir dostatečné prostředky, aby nám pomohl."

"Což abys vypojil figurku a zkusil?"

"Marné, Pavle. Přizpůsobí se sice vsem druhům elektřiny, ale pomoci
od ní nečekám."

"A přece nyní selhala."

"Nelze to tvrdit. Možná že je porucha ve vedení. Musím je celé
důkladně prozkoumat. Ale konečně se mohu pokusit o účinek elektřiny
bez ní."

I po vypojení figurky zůstaly přístroje bez vlivu.