bude vědět, co a jak. Jestli budes mít hlad nebo žízeň, obrať se na
ni. A nevzdaluj se odtud přílis daleko."

Lao Yon spal dlouho a nikdo z vojáků ho nebudil. Když se Chanti
vrátil, byla ví? sklepě stále tma, třebaže venku už byl bílý den.

Hodinu nato byl Lao Yon příslusníkem laoského osvobozeneckého vojska
a měl na sobě lehkou, olivově zelenou uniformu. Chanti ho osobně
doprovodil kousek za město do tiché, lesnaté krajiny, kde byl sikovně
maskovaný vojenský tábor. V podzemních úkrytech tu žilo několik set
vojáků. Přes den měli cvičení a vyučování a v malých oddílech
chodili na hlídky.

Chanti zasel za jedním poručíkem, podsaditým mužem se zjizveným
obličejem, a promluvil s ním. Poručík pak Lao Yona uvítal a řekl: "V
pořádku. Naučím tě v co nejkratsí době vsechno, co budes
potřebovat." Přidělil mu jeden podzemní úkryt, kde si mohl uložit,
co měl, a pak mu předal automatickou pusku a střelivo.

Chanti se rozloučil. "Uvidíme se, až tě poručík s dobrým svědomím
propustí. Důvěřuj mu, je to jeden z nasich nejlepsích vojáků. A
nauč se od něho co nejvíc."

První dny byly pro Lao Yona tvrdé. Nosil pusku a střelivo a kromě toho
ruční granáty, dalekohled, nylonovou plachtu, deku a vsechny osobní
potřeby od mýdla a ručníku až po vařenou rýži. Vydal se s
poručíkem do hor. Usli denně desítky kilometrů a pochodovali tak
dlouho, až Lao Yon dokázal vydržet na nohou od východu slunce až do
setmění, aniž byl unavený. V noci spali v lese. Prostřeli si na zem
nylonovou plachtu a zabalili se do přikrývek. Poručík spal vždycky
několik metrů od Lao Yona. "Budes muset spát v lese sám a nebudes mít
nikoho, ke komu by ses mohl přitisknout, aby sis zahřál aspoň záda."

Po několika dnech se Lao Yon naučil probudit se v kteroukoli hodinu, ba
i v noci. Zvykl si na zvuky zvířat, která nebyla nebezpečná, a
vyskočil ze spánku, když se kolem tábořistě plížila nějaká
divoká selma. Poručík ho naučil orientovat se za jasných nocí podle
hvězd, a když bylo zataženo, orientovat se podle listů určitých
rostlin, jejichž svrchní plochy ukazují vždycky k jihu. Také se
naučil usuzovat z chování hmyzu a plazů, jaké bude počasí. Brzy mu
už nedělalo potíže rozdělat pomocí bambusových třísek oheň,
dokonce i za destě. "Les se ti musí stát domovem," vstěpoval mu
poručík. "Když budes umět žít v lese, vsechno dokážes."

Celé dny býval Lao Yon bez pití. Poručík mu ukázal, jak se z
úponků některých popínavých rostlin dá získat voda. Pak se spolu
zase vydávali hledat potravu. Živili se jedlými kořínky a hlízami,
výhonky mladého listí a dření různých lián. Jedli syrové houby a
různé bobule, ořechy a plody divokých banánovníků. Poručík
ukázal Lao Yonovi listy, z nichž se dala vymačkat sťáva, která
sráží horečku, a naučil ho lovit bambusovým ostěpem.

Lao Yon si trochu připadal jako Faydang, když se tento hrdina kdysi
připravoval do boje proti Francouzům. Když to řekl poručíkovi, ten
se jen usmál.

"Já Faydanga pamatuji," vyprávěl. "Vždycky se vydával do boje se svou
ženou. Zpočátku stříleli jenom otrávenými sípy. Jed si vyráběli
sami. Když Faydang číhal v záloze, jeho žena se skrývala několik
desítek metrů za ním. Teprve až během boje napoustěla Faydangovi
sípy jedem. Faydang nosil podle starého zvyku kmene vlasy stočené do
velkého uzlu. Jeho žena, která dovedla mistrně zacházet s kusí, mu
za boje vstřelovala do uzlu jeden síp za druhým. Stačilo, aby si jej
jen vytáhl, přiložil a vystřelil. Tak byl neustále pohyblivý a
zásoba sípů mu nikdy nedosla."

Lao Yon se zasmál. Když se ho poručík zeptal, proč se směje, Lao Yon
přiznal: "Vzpomněl jsem si na dívku, kterou si jednou vezmu. Je to
Thajka, z Bangkoku. Ale pochybuji, že by se kdy naučila zacházet s
kusí."

Poručík pokývl hlavou a řekl: "Doufejme, že už to nebude
potřebovat."

Jednoho dne se u nich překvapivě objevil Chanti. Chvíli se bavil s
poručíkem a pak se posadil s Lao Yonem na břehu potoka.

"Jak se cítís?"

"Dobře," odpověděl Lao Yon. "Naučil jsem se hodně užitečných
věcí."

"A fyzicky ti to nevadí?"

"Ani trochu."

"To je dobře," řekl Chanti. "To je ale jen jedna stránka věci. Jak to
vypadá s tvými znalostmi řečí? Domluvís se s Američany?"

"Angličtina byla v Bangkoku povinným předmětem. Proč se na to ptás?"

Chanti hodil do líně tekoucí vody několik hrudek hlíny. "Budes tu
řeč asi potřebovat."

"Nemluv v hádankách," vyzval ho Lao Yon. "Řekni mi, co más na mysli?"

Ale Chanti odmítavě řekl: "Jestě ne. Až budes mít výcvik za sebou.
Pak ti něco navrhnu. Do té doby vsak - nauč se vsemu, co ti poručík
ukáže. Nedivil bych se, kdyby tě v přístích dnech zasvěcoval do
věcí, které se ti budou zdát divné. O tom si promluvíme později."

"Dobrá," souhlasil Lao Yon. "Pokročili jste dál, pokud jde o Shuta?"

"Trochu. Obraz se uzavírá."

"A nezapomněl jsi, cos mi slíbil?"

Chanti na něj pohlédl. "Nezapomínám na to. Poručík mi řekl, že jsi
chytrý, ukázněný voják. To mi usnadňuje nezapomenout na to, co jsem
ti slíbil. Brzy se zase uvidíme."

Potom Chanti odesel. Od té doby, co se objevil Lao Yon, začal se Chanti
důkladněji obírat plánem, o němž zatím mluvil jen se svým stábem.
Lao Yon v něm hrál hlavní roli. Už brzy k tomu dojde. Chanti se
snažil nedat před Lao Yonem najevo svou netrpělivost. S tím, jak se
věci vyvíjely, byl vsak spokojen. Lao Yon byl chytrý. Nebylo pochyb o
jeho odvaze. A teď k tomu přistoupil intenzívní výcvik, který mu dal
poručík. A jestliže navíc jestě připojí vysokou disciplinovanost,