divného, protože spad kamenů nemohl být rovnoměrný po celé oblasti.

Bibli popisované zázraky nejsou tedy pouhou legendou, ale odrazem
skutečných událostí. Hypotéza o pravděpodobném vlivu výbuchu sopky
na ostrově Santorin ovsem neznamená popření Hospodinovy zázračné
moci. Trefně to vystihl Jaroslav Havrda, který k pokusům o
rozlustění Jozuových tajemných epizod napsal: "Za větsinou
záhadných událostí jistě stojí přírodní jevy. Což ovsem
neznamená, že to není z Boží vůle. Vždyť pro toho, kdo pouhou
myslenkou stvořil nebe a zemi, je vyvolání výbuchu sopky či
zemětřesení ve správnou chvíli na správném místě tak jednoduché
jako pro kohokoli z nás vypít sálek kávy. Je nutné uznat, že
přírodní katastrofa jindy a jinde by Izraeli zdaleka tak neprospěla."

VIII. NEZNIČITELNÉ SVÁTOSTI

Dějiny náboženství jsou zbudovány předevsím na mohutných
pilířích zázraků a neuvěřitelných událostí. Mnohé posvátné
předměty, jako by byly chráněny neviditelným poklopem, se uchovaly, i
když vse ostatní kolem nich zničil požár anebo postihla jiná zkáza.
Takovéto legendy nesloužily pouze k posílení víry, jak se vseobecně
soudí, ale často se v nich dochoval odraz skutečných událostí.
Dokazují to i podivuhodné osudy několika těžce zkousených, a
přesto nezničitelných svátostí.

Nase paní z krásného okna

Katedrála v Chartres je bezesporu jednou z nejzáhadnějsích staveb na
světě. Rozkládá se na strmém pahorku poblíž řeky Eure necelých
sto kilometrů jihozápadně od Paříže. Dnesní podoba chrámu
pochází z počátku 13. století, když předcházejících pět
kostelů, vztyčených na tomto místě, zcela podlehlo ničivým
požárům. Navzdory těmto tragédiím je pahorek považován za zcela
výjimečný bod, v němž se koncentrují vlivné duchovní síly a z
něhož vyvěrá neobyčejně mocný proud životodárné energie.

Základy katedrály spočívají tedy na místě, které již od
dávnověku přitahovalo lidstvo příslibem magického prožitku a
duchovní proměny. Nejprve zde neznámí stavitelé vybudovali z
neotesaných kamenů umělou jeskyni. Pak přisli keltstí
kněží-druidové, a jako kdyby neomylně vytusili, komu jednou bude
tento tajemný prostor zasvěcen, začali náhle uctívat Pannu, která
porodí dítě. Prokazatelně velmi dlouho před narozením Spasitele byli
totiž druidové obdaření nutkavou prorockou vizí, že z Panny se
zrodí Bůh. Z dutého hruskového kmene vyřezali sochu Madony a
umístili ji do podzemí. Když se o ní později dozvěděli první
křesťané, přicházely se sose poklonit celé zástupy zbožných
poutníků.

Katedrála Notre Dame v Chartres tedy stojí na místě, které je svaté
Panně zasvěceno již po tisíce let. Chrám vybudovaný na přelomu 12.
a 13. století je jednou velkou hádankou. Geniálně promyslená stavba
nesmírně silně koncentruje proudy kladné energie, zaplavuje člověka
božskou inspirací, přetavuje jeho dusi a pozvedá ji do vyssího
duchovního stavu. V rozměrech, orientaci, poloze a symbolice svatyně je
zakódováno takové množství vědomostí, že katedrála bývá v tomto
ohledu přirovnávána k proslulé Cheopsově pyramidě. Dodnes není
známo, odkud získali stavitelé své úžasné znalosti a co vsechno se
nám pokusili sdělit. Některá z kamenných poselství se nám totiž
stále nedaří rozlustit.

Například proč stavitelé umístili do pravidelné dlažby jeden
zjevně odlisný rozměrný kámen s nápadným výčnělkem. V pravé
poledne o letním slunovratu pronikne úzkým průzorem v jinak temně
barevném okně svatého Apolináře sluneční paprsek a přesně
ozáří onen výčnělek. Znamená to, že v těchto místech je pod
podlahou ukryto něco velmi významného?

Záhadou zůstává udivující odolnost zdejsích nejposvátnějsích
předmětů, vztahujících se ke kultu Panny Marie. Ve dvanáctém
století bylo vytvořeno nádherné figurální okno s podobou Matky
boží. Věřící jej zbožně nazývají Nase paní z krásného okna.
Spolu s rouchem, které měla Marie na sobě při Ježísově narození a
které kostelu daroval vnuk Karla Velikého, patří k nejuctívanějsím
svátostem a pokladům chrámu.

V pátek 11. června roku 1194 zničil nezkrotný požár celou první
katedrálu. Kronikář o tom napsal: Síla ohně byla taková, že zkáze
podlehly krovy i střecha a zřítilo se téměř vsechno zdivo. V
doutnajících troskách pod záplavou stiplavého dýmu a vířícího
popele zůstaly nedotknuty pouze tato vitráž a vzácné Mariino roucho.

Je to pouze náhoda, anebo máme uvěřit, že obě svátosti uchránil
před zkázonosným žárem zjevný zázrak?

Ohnivzdorné plátno

Puncem nevysvětlitelného zásahu z nebes se vyznačuje i již
několikerá záchrana proslulého Turínského plátna. Na rozměrný kus
látky, do níž byl po své smrti na kříži údajně zahalen Ježís
Kristus, se jak známo doposud neobjasněným způsobem otiskl negativní
obraz jeho tváře a také zřetelné stopy předních i zadních partií
lidského těla se znaky mučení včetně ukřižování. Ponechme zcela
stranou letité spory o pravosti a možných příčinách vzniku obrazu
na plátně a připomeňme dvě skutečné události z historie této
relikvie.

Od doby mučednické smrti Ježíse Krista se z kalného toku dějin
vynořují drobounké ostrůvky zpráv o existenci pohřebního roucha
Ukřižovaného, na němž se dochoval zřetelný obrys jeho postavy, a
jak se ukázalo později i jedinečný portrét obličeje. Dnes je toto
plátno uloženo v italském Turíně, kam se dostalo po strastiplné
pouti několika zeměmi. A přestože již několikrát bylo vystaveno